Na chatě v Krkonoších jeho proslaveně svérázná povaha roztává. "Stavím stodolu, a nic mi nechybí,“ říká muž, který už 17 let pěstuje včely a vypráví o nich stejně ochotně jako o lyžování. Jenže pak stejně sklouznou jeho myšlenky k lyžařské přípravě a jeho tvář se zamračí. Momentálně totiž lyžařskému svazu zazlívá, jak naložil s pětimilionovou dotací od ministerstva školství.
Co vám vadí?
Rozčílil jsem se tak, že jsem po pěti letech šel poprvé na výkonný výbor. Běžci dostali třináct milionů, řádně se o ně pohádali a rozdělili si je v nějakém poměru. Alpský úsek dostal také dotaci, ale těch pět milionů se na svazu neohřálo ani den a odešlo do skiklubu Špindl jako dodatečná dotace na podnik Světového poháru, který tam byl v lednu. To mě strašně rozčílilo. Prezident svazu Lukáš Sobotka se ani nepřesvědčil, jak tam hospodařili, prostě dotaci poslal. Slyšel jsem celou řadu vysvětlení v tom směru, že tam bylo příliš mnoho ministerských úředníků, které museli z něčeho zaplatit.
Vy si nemyslíte, že peníze si ve Špindlerově Mlýně zaslouží?
Panu Sobotkovi jsem položil otázku, proč úsek, který má mistryni světa Záhrobskou, nedostal ani korunu. Prezident je prezidentem všech a proč podporuje jedny a proč druzí, kteří mají výsledky, nedostanou na přípravu na mistrovství světa z této dotace ani korunu. Odpověď jsem nedostal. Jen příslib, že nám něco bude dáno, ale to už je pozdě, my už máme přípravy rozplánované. Schůze pak byla ukončena vzteklým apelem, co si to dovoluju a proč tam na ten výbor v podstatě chodím.
Čím to je, že takovéto půtky k lyžování přirostly?
Peníze prakticky neustále někam mizí.
Lidský potenciál není v lyžařském svazu dost kvalitní. Já s panem Sobotkou nemám špatný vztah, ale to, co předvádí poslední dobou, kdy odvolá Romana Kumpošta (bývalý šéf organizačního výboru MS v Liberci 2009, jehož ve funkci nahradila po intervenci ministerstva školství Kateřina Neumannová – pozn. red.), pak svolá dozorčí radu a nechá si potvrdit, že Kumpošta rehabilituje, a pak před panem Topolánkem opět prohlásí něco na druhou stranu. To by se za to chameleon stydět nemusel. Proto také svaz nemá partnery a těžko se nějaký sponzor najde, protože ví, že ta neserióznost tam je. Osobně si myslím, že svaz není reformovatelný, už jsme se o tom s některými lidmi na ministerstvu školství bavili, že je potřeba začít s adresným rozdělováním. Určitě by pro ně bylo daleko průhlednější, kdyby třeba Tomáš Kraus (mistr světa ve skikrosu – pozn. red.) dostal dotaci, Záhrobská dostala dotaci a bylo by to průhledné a jednoduše kontrolovatelné.
Zmíněnou pětimilionovou dotaci bude přezkoumávat revizní komise. Jak myslíte, že to dopadne?
Šel jsem na svaz z principu, mně se nelíbí, že mistři světa, které čeká v zimě světový šampionát, nedostali ani vindru. Není to principiální a není to ani zásadové. A ty peníze jsou už pryč.
Lyžování je v Česku velice úspěšné, ale svazu se stále nedaří medaile prodat a získat silného partnera. Čím to je?
Úspěšní jsou jedinci se svými manažery, tudy vede cesta. Tam je průhlednost, velká kontrolovatelnost a pro firmy marketingová výhodnost. Sponzoři nikdy nepůjdou do nějakého ohromného ansámblu.
Když si ale sponzory seženou jen špičkoví závodníci, tak na to doplácí mládež, ne?
Pořád přežívá názor, že je za každou cenu mládež nutné podporovat. Do určité doby by podporování mládeže mělo být na rodičích, protože jinak je to v podstatě černá díra. Teprve v momentě, kdy je to junior, který se někde objeví ve světovém žebříčku do stého místa, tak by měl nastoupit stát a měl by ho začít podporovat, protože to je reprezentace. Tahle cesta utváří určité morální vlastnosti, málokdy se u těchto lidí stává, že se na to pak vyfláknou. Tohle jsme s panem Novákem (trenér rychlobruslařky Martiny Sáblíkové – pozn. red.) řekli při setkání premiéru Topolánkovi a on odpověděl, že kdyby naše myšlenky přijal, tak že by v čele vlády asi nevydržel dlouho. (směje se)
Když to odmítl premiér, tak vaši myšlenku asi těžko přijmou svazoví funkcionáři.
Panu Sobotkovi jsem řekl, já vám nechci bourat tento systém, mně je to jedno, ale ze zásady mi vadí, že jste opomenuli Záhrobskou, Krause nebo Sudovou. Podle mě není šance tohle změnit, to je generační problém. Spíš jde o to, aby se nahoře na vládě někdo zamyslel a začal s tím hýbat, protože celý vrcholový sport potřebuje reformu. Jen příklad téhle dotace ukazuje, že peníze nenacházejí správné kandidáty. Je příliš mnoho prostředníků, každý něco ztratí a uloupne.
Vaši kritici budou namítat, že Záhrobská už získává od svazu dost jiných peněz.
Já jsem neřekl, že nemá peníze, ale ty má proto, že má nejlepší výsledky, protože jde nahoru. Ale pořád to nestačí.
Nebojíte se toho, že o vás lidé budou říkat, že jste arogantní a myslíte jen na sebe?
Hlásíme se o dotaci z principu. Když dostane Záhrobská, tak dostanou i ostatní. Dneska už to někteří pochopili. Musíte vytvořit základní servis, aby to fungovalo. Vždycky a všude jsou lidé, kteří těch výkonnostních cílů nedosáhnou a potom budou říkat, že jsem nafoukaný. Ale ta dotace, to simuluje, jak funguje celý vrcholový sport, ať je to fotbal, Košťál, Mokrý, to chce jen rozprášit. Tam kvete zvláštní způsob vztahů, takový bych řekl postsocialismus.
Když se vám to nelíbí, tak si jako lyžaři zvolte jiné vedení.
To je problém těchto občanských sdružení, přijdou tam čtyři členové z malého klubu a tito lidé jsou úplatní. Dostanou deset tisíc korun a zvednou ruku pro jakoukoli kravinu. To je tak zakonzervované, že je to neřešitelné.
Nedoplácíte jako sjezdaři na to, že mistrovství světa klasiků se bude konat za půl roku v Liberci?
S tím nemám problém, to chápu, že to má prioritu. Ale je vidět, že Liberec je opět jen věc peněz. Kumpošt byl vytlačený, protože předtím vytlačil někoho jiného. A když mluvíte s partnery, tak říkají, tam my v životě nepůjdeme, to je černá díra. Akorát požadují další peníze. I Topolánek říká, my musíme to mistrovství světa zachránit, ale jaká je kontrola? Ale běda, kdybyste nezaplatil daně.
A to všechno je jen slabý odvar proti olympijským hrám. Mimochodem, budete se dívat na dění v Pekingu?
Říkám si, co by se stalo, kdyby se olympiáda zrušila? Nic. Komu by to chybělo? Vždyť to s těmi coubertinovskými hrami nemá nic společného. Akorát by ti funkcionáři přišli o živobytí a museli by jít pracovat. Trošku odbočím. Četl jsem, jak si lukostřelec Andreas čoudnul té marihuany, a nepojede na olympiádu. To považuju za ohromnou pitomost, i když doping neschvaluju. Ale skandalizování sportovce za takovouhle volovinu nepovažuju za rozumné a nikdo dneska neskandalizuje pana Jiráska a lidi z olympijských výborů za to, že zvedli ruku a hlasovali pro Peking. To je přitom maximálně špatné rozhodnutí a dneska od toho dávají všichni ruce pryč a tvrdí, že o problémech nevěděli. Tak to mají inteligenci pouštních nomádů.
Jste pro uvolnění dopingových pravidel?
Myslím, že každý je zodpovědný především za své zdraví. Asi by se sportovci měli rozdělit na ty, kteří tyto prostředky používají, a na ty, kteří to používat nechtějí, a tam to tvrdě kontrolovat. Mně se nelíbí to skandalizování. Vezměte si Marion Jonesovou, jaký dostala trest. Bylo atletické mistrovství světa v osmdesátých letech v Helsinkách a tam běhali fousatí lidé a ti dneska tvrdí, že v životě nedopovali, a když vidí Jonesovou, tak už se v životě nepřiznají. Z mého pohledu je přiznat se heroický čin. Na hrách v Sydney Jonesovou kontrolovali asi desetkrát, ale kdo dneska potrestá komisaře, kteří jsou zodpovědní za to, že ji nechytili – to jsou dneska anonymní duše.
Když ale sportovec přijde o peníze, protože ho předběhl někdo, kdo byl nadopovaný, tak to asi toho podvedeného hodně štve, ne?
Pane, my po sportovcích chceme, aby nechlastali, nečoudili, a všichni víme, že jsou herci, kteří když si nešňupnou, tak prostě na to jeviště nevylezou, a nikdo nechodí po jevišti a nestrká před ně dopingový přístroj. A potrestáme chudáka, který si dal čouda marihuany, která mu navíc vůbec nepomohla.
Když to shrneme. Baví vás vůbec sport?
Mě baví! Těším se, že se budu na sport koukat v televizi. Ale sport je vám znepříjemňován řadou věcí a to ze strany, kde byste očekával podporu. Ono mezi námi, pane, přivezl jsem do Česka pět velkých medailí, bronz a zlato z mistrovství světa a tři juniorské, byl jsem vyhlášený třikrát nejlepším trenérem v České republice, stavím tratě na olympiádě, na mistrovství světa. Získávám přirozenou autoritu a portfolio nepřátel se rozrůstá, protože v Česku není chlap, který by v tomto odvětví dosáhl toho, co já. Kdysi někdo řekl, čím víc máš nepřátel, tím kvalitnější jsi člověk. Mě sport baví.
Napadlo vás někdy, kde byste byl, kdybyste nevyměnil právničinu za lyžování?
Kdybych nedělal sport, tak mám advokátní kancelář, mám třeba pupík, mám balík peněz, co by mně chybělo. Dneska jsem sedřený jako alík, chodím spát v osm, na ledovci vstávám v půl páté...
A stojí to za to?
Ale jo, já toho nelituji. A ještě to bude stát za to. Jsem přesvědčený, že u Šárky i syna Petra se ještě objeví výsledky.