Jak však později přiznala, když v něm poprvé vyjela, neuměla si představit, že by si takto oděná mohla dobruslit pro zlatou nebo jakoukoliv jinou medaili z mistrovství světa.
„Nevím proč, ale ve své mysli jsem samu sebe mezi nejlepšími krasobruslařkami neviděla. Možná proto, že jsem na sebe příliš tvrdá. Že chci, aby všechno bylo dokonalé – a zároveň vím, že dokonalá nejsem.“
Přesto loni v březnu v Montpellieru získala světové stříbro.
V prosinci pak skončila třetí ve finále seriálu Grand Prix.
A nyní, coby největší favoritka, je po krátkém programu evropského mistrovství v Espoo těsně druhá za Gruzínkou Gubanovovou.
Na ledě občas působí jako dračice překypující energií. Zato mimo něj je Loena Hendrickxová úplně jiná.
„Nerada se tlačím do popředí,“ prozrazuje. „Často mi dělá problém komunikovat ve větší skupině. Povahou jsem plachá a stydlivá. Ale na ledě se cítím svobodně. Tam sama sobě stydlivá nepřipadám.“
Úspěchy rodačky z Turnhoutu jsou tím pozoruhodnější, že pochází ze země, kde dominují fotbal a cyklistika, zatímco zimní sporty paběrkují. „Na posledním národním mistrovství startovaly v dospělé kategorii jen dvě krasobruslařky,“ prozrazuje a věří, že vlastním příkladem přitáhne mladé.
„Většinu času se připravuju v Nizozemsku, ale dva dny v týdnu trénuju doma v Belgii,“ popisuje. „Podle trenérů je letos v našem klubu víc dětí než loni, což je skvělé. Ale ceny za led jsou bohužel vysoké. A řadu kluzišť teď zavřeli, protože jejich údržba je v čase energetické krize drahá.“
Trable mají belgičtí krasobruslaři a další sportovci rovněž s individuálními plány na školách.
„Nedovolují nám vynechávat přednášky a jezdit na závody. Musela jsem přestoupit na nizozemskou univerzitu, která umožňuje částečně výuku online,“ říká studentka pedagogiky pro mateřské školy.
Ke krasobruslení ji přivedl o sedm let starší bratr Jorik, který je dnes jejím trenérem. Jorikovým závodním maximem bylo čtvrté místo na mistrovství Evropy v Ostravě 2017, kde si zároveň Loena odbyla v sedmnácti letech svůj debut mezi dospělými.
Skončila hned sedmá, upoutala, jenže její rozlet pak zarazila vlekoucí se série zranění.
V létě 2019 si na soustředění v Turecku podvrtla a zlomila pravý kotník a přetrhla tři vazy. Na led se vrátila téhož roku v září, jenže při pokusu o trojitý skok utrpěla další zranění kotníku. V prosinci si kotník poranila potřetí, musela se odhlásit z mistrovství Evropy 2020. A koncem ledna 2020 si pak natrhla šlachu v levém kotníku, což ji udrželo mimo led až do chvíle, kdy nástup covidu uzavřel kluziště.
„Jsem na sebe pyšná, že navzdory těžkým chvílím jsem se nikdy nevzdala,“ povídá. Ani tehdy, když si tři týdny před minulým světovým šampionátem natrhla tříslo. V Montpellieru potom ukončila 74 let dlouhé čekání belgického krasobruslení na další světovou medaili.
V úvodu aktuální sezony se strachovala, zda na tu předchozí dovede navázat. „Před prvním startem v Oberstdorfu jsem cítila velký tlak, protože jsem chtěla každému dokázat, že jsem byla hodna té medaile.“
Definitivně ze sebe setřásla stres až po listopadovém triumfu na závodě Grand Prix v Angers, v den třiadvacátých narozenin.
„Krasobruslení miluju, baví mě. To je nejdůležitější,“ ujišťuje.
Vyloučení ruských krasobruslařek kvůli Putinově agresi na Ukrajinu z ní učinilo žebříčkově suverénně nejlepší Evropanku mezi těmi, které mohou letos startovat. O Ruskách mluvila i v rozhovoru pro server Sports.ru, kde otevřeně přiznala: „Dlouho jsem věřila v jejich čistotu a jejich výsledky. Po olympiádě v Pekingu (kauza dopingu Valijevové) se však i v mém pohledu na ně objevily jisté pochybnosti. Je to smutné a krasobruslení to škodí.“
Naopak, pokud v sobotní volné jízdě dosáhne na šampionátu v Espoo na vítězství, ve své zemi opět probudí zájem o tento sport.
Ačkoliv jak s úsměvem dodává: „Já vlastně zase tak moc o popularitu nestojím. Necítím se moc dobře, když mě pak doma každý pozoruje.“