Podle meteorologů dosáhly teploty na Kavkaze 16 stupňů a až v pátek poběží o medaili Bauer a spol., má být ještě o jeden víc. "Je to voda, stopa už téměř nedrží. Lyžovat v tom je opravdu strašně těžké," posteskla si Eva Vrabcová po 21. místě na desítce.
Sama by svou kombinézu chtěla upravit, extrémně se potila, bylo jí horko po těle, na obličeji, měla úplně suché rty. "Ale doktoři by mi to nedovolili, abych nebyla nemocná," řekla. "A zase mi to přijde jako extrém ukazovat se. To na závody nepatří. Ale kdybych mohla, asi bych to taky uvítala."
Přestože některé soupeřky si na trati od servismanů braly lahve s pitím, Češka zvládla celý závod bez občerstvení. Ráno totiž vypila pět litrů vody, aby se na závod připravila.
"Na desítku se to nevyplatí, ta je krátká," vysvětlila. "Přežila jsem to víceméně bez úhony, ale teď už se těším, až se napiju. Mám ohromnou žížu."
Podobný pařák zažila před čtyřmi lety na hrách ve Vancouveru, možná ještě vyšší teploty ničily závodníky na loňském mistrovství světa v italském Val di Fiemme. "Ale tady je to horší," srovnávala. "Takové vedro znám jedině z atletických závodů," dodala.
A to závodila "jen" půl hodiny. Až příští sobotu přijde její hlavní start na hrách - volná třicítka - bude to třikrát delší dřina.
Obrovská poklona servisu, lyže držely
"A to si vůbec neumím představit," tvrdila 28letá běžkyně. "Doufám, že se s tím počasím něco stane, protože v těchto podmínkách bych byla úplně zbytečná. Přitom se na ten závod těším úplně nejvíc, strašně by mě mrzelo jet třicet kilometrů v bořivém sněhu, to by byla smrt. To bych si pak rukávy asi taky vytáhla."
Jedinou spásou pro českou závodnici byly excelentní lyže - do kopce držely, na druhé straně uháněly jako o závod. "Obrovská poklona servisu," vzkázala pak. "Takové lyže jako já neměl asi nikdo. Fantastické! To mě zachránilo."
