Už v Londýně, kde Barbora obhájila zlato, jste u piva mateřství dlouze rozebíraly.
Ale rady jsem jí snad ani žádné nedávala. Jen jsem se snažila utvrdit v tom, že sport není všechno. Když se jí podaří s partnerem založit si rodinu, že jí to přinese do života další rozměr štěstí, jaký sport dokáže jen těžko přinést.
K TÉMATU |
Prý si ani neumí představit, že po stresu z olympijského roku by našla motivaci do toho dalšího.
Já byla v jiné situaci, sportovní kariéru jsem nekončila kvůli mateřství, ale prostě jsem věděla, že by mi sport víc bral, než dával. Já si splnila svůj sen a potřebovala jsem další impulz do života. My sportovci pořád po něčem jdeme, a když už to není ve sportu, hledáme jinde. Život není jen o sportu. Já mám Lucku a ta má oproti medailím trvalou hodnotu.
Jak vy jste se v těhotenství omezovala, do kdy jste sportovala?
Hodně dlouho, asi až do osmého měsíce. Ale samozřejmě úměrně tomu, jak rostlo břicho. Do šestého měsíce jsem lyžovala, jenže pak mi roztál sníh. Sedmý, osmý měsíc jsem zase chodila do fitka nebo na dlouhé procházky, výšlapy po horách. Snažila jsem se udržovat, abych se cítila dobře celé těhotenství, a díky tomu jsem se pak i rychle vrátila do formy.
Lyžovala jste na "svých" běžkách, nebo jste se vozila z kopce?
Všechno. I když zpětně si uvědomuju, že ty sjezdovky ještě v šestém měsíci byly trošku hazard.
Věříte, že Barbora bude mít na to, vrátit se na stejnou úroveň, na níž byla doteď?
To je otázka, jestli najde motivaci odejít od postýlky a věnovat se zase sportu. Fyziologicky probíhá mateřství u každého jinak, ale proč ne? Větší otázkou je, jak se jí bude chtít. Ona už si ve sportu dokázala všechno, takže nevím, jestli se jí bude chtít od miminka odjíždět, znovu balit tašky, vracet se do tepláků.
Co byste jí tedy do prvních dnů sportování po porodu poradila?
My sportovci svoje tělo známe a víme, co si můžeme dovolit. Musí tomu nechat volný průběh, nic jiného neporadím.
