Když poprvé vstoupil do profesionálního oktagonu, psal se datum 24. ledna 2010. Tehdy mu bylo pouhých devatenáct let. Vyhrál po deseti minutách na body nad Tomáše Jeníčkem ve Sportovní hale v rodné Mladé Boleslavi.
„Dnešní MMA u nás pořád něco chybí, ale když jsem já začínal, bylo to deset let za opicemi, všichni si o nás mysleli, že jsme vymaštění pitomci, co se chtějí jen rvát. Dneska, když se na MMA někoho zeptáš, tak minimálně z té mladší generace už ví, o čem je řeč,“ říká v rozhovoru pro Lidovky.cz Máca.
On sám začínal hodně zajímavě. „Šel jsem si takhle v patnácti po náměstí v Boleslavi, potkal jsem kamaráda a ten mi řekl, že jde zkusit wing chun (bojové umění Bruceho Leeho), tak jsme tam šli spolu a já tam zůstal tři roky,“ začíná svůj příběh, který mu mnozí na první dobrou nevěří.
„Nakonec jsme se s klukama ze střední domluvili, že si pronajmeme ring a pořádně rozbijeme huby. To jsme také udělali, viděl nás místní trenér kouč Jiří ‚Didi‘ Dimitrov, který mi řekl, že jsem docela šikovný a zda se tomu nechci věnovat. A já souhlasil,“ pokračuje.
Pořád ale nejde o životní příběh s nějakým koncem jako z růžové knihovny. Macek vystudoval hotelovou školu a hledal, jak skloubit svoji vášeň s prací. A také jej dle vlastních slov neustále vyháněla z domova maminka. Chtěla, aby se osamostatnil.
„Dostával jsem pár tisíc výživného od táty, přesto mi furt chodily nabídky na půjčky. Tak jsem si jednou vzal jednu na sto tisíc, sebral se a vyrazil za tehdejší přítelkyní do Prahy. A už zde zůstal. Vydělával jsem si coby číšník, což sice není ideální, protože jsi celý den na nohou, lidé často prudí a je to nápor na nervy, ale zase to podle mne je lepší, než dělat někde vyhazovače,“ usmívá se Macek.
Filip Macek (vlevo) se svým prvním koučem Jiřím Dimitrovem.
Na hostech se naštěstí nevybíjel, to si nechával na tréninky a do klece. A šlo mu to celkem dobře. Za dosavadní kariéru neprohrál s českým soupeřem. A když v říjnu 2014 uškrtil skvělého Rusa Jevgenije Lazukova, vysloužil si smlouvu v prestižní lize ACB, která co do počtu podepsaných kvalitních bojovníků patří hned za zámořské UFC a Bellator.
„Ještě mám v ACB smlouvu na jeden zápas, bohužel tam mají nyní nějaké problémy, takže do konce roku bude jen jeden galavečer. Ale to nevadí,“ naznačuje, že se mu zpět v Česku líbí. Přestože dle vlastních slov před domácími fanoušky trpí velkou nervozitou.
„Proto jsem také podělal zápas na Heroes Gate 20 letos v květnu. Byl jsem připravený jako nikdy, neudělal nic špatně, ale bylo to přesně dle toho známého, že když něco hodně chce, tak to nevyjde. Vlezl jsem do klece, hodil tam nějakou kombinaci, najednou byl v trianglu a byl konec,“ vrací se časem do letošního jara, kdy se právě lámala jeho další kariéra.
Na následném galavečeru v Košicích – Oktagon MMA 6 – vstupoval do klece de facto bez trenéra a týmu.
Dlouholetý člen známého Penta Gymu hledal novou cestu a motivaci a tak si právě zde po výhře nad Ivanem Ovčinnikovem sedl s Andrém Reindersem. „Trochu jsem váhal, myslel jsem, že André nemá žádné menší váhy, že nebudu mít s kým trénovat,“ vysvětluje. Když zjistil, že tomu tak není, neváhal.
A nelituje. „Cítím se coby člen Reinders MMA skvěle. Ta soudržnost není jen navenek, vždyť si to viděl sám na tréninku. André se nás snaží držet při sobě, máme společné tréninky, nedělá si každý co chce. Bavíme se i mimo tréninky a zápasy. Naoko to fakt není. Ale jsem tu chvíli, nechci se moc projevovat, aby mne náhodou nevyhodili,“ rozesměje se.
Filip Macek (vlevo vpředu) ještě ve svém bývalém týmu s trenérem Danem Bartákem.
Společně s Reindersem tak šli už do posledního Mackova zápasu, na konci července na Štvanici. Kontroverzního zápasu. Jeho soupeř – Ukrajinec Zaka Fatullazade prohrál týden před tímto střetnutím na M-1 Challenge 95 před limitem. Rozhodčí vyhodnotili ukončení duelu coby TKO.
„Hodně se to pak řešili. Všichni víme, odkud vítr vane, ale co se dá dělat. Když se na ten zápas podíváš, zjistíš, že to ten kluk prostě zabalil, neměl žádné zranění, chtěl se mnou bojovat, přivezl si svá vyšetření, promotéři Oktagonu jej poslali na CT hlavy, které bylo čisté a v pořádku. Je rozdíl mezi knockoutem, nebo ukončením před limitem v boxu, kickboxu, v postoji, kdy je boxer bitý jako žito, a v oktagonu, kdy jde často o různé páky, nebo situaci jako zde, kdy prostě přestane být bojovník aktivní, zabalí to a jen čeká, až to rozhodčí ukončí,“ vysvětluje, proč nakonec do duelu s jednadvacetiletým mladíkem z Charkova šel.
A také ho porazil – na Triangle Choke (jedna z verzí škrcení).
Duel v bouřícím „Štvanickém koloseu“ si užil. A nyní už vyhlíží vpřed. Nejprve si to tento pátek v Karlových Varech rozdá na Fight Night West s kvalitním Srbem Draganem Pešičem. Shodou okolností se tak stane na stejném místě, kde si před třemi měsíci jeho partnerka, taktéž bojovnice (boxerka) Markéta Kapičková, vyzkoušela spolu s dalšími parťačkami na galavečeru Qwert Boxing roli Ring Girls.
„Hodně se na ten zápas těším, bude to kvalitní soupeř,“ tvrdí směrem k souboji v lázeňském městě Macek.
A co dál? „Filip zápasil vlastně bez manažerského vedení, musí si teď udělat pár výher, jméno. Zápasil venku s hvězdnými soupeři, ale nikdo o tom vlastně neví. Takže pár zelených políček a postupně budeme zvyšovat kvalitu soupeřů,“ má jasno jeho trenér André Reinders, který směruje kariéru „Mácy“ spolu s jeho manažerem Pavlem Toušem..
Příští zápas Filipa Macka.
Filip Macek se svojí současnou přítelkyní.
Macek s ním souhlasí. „Musím ho poslouchat. (smích) Musím prostě tvrdě trénovat, vybírat si kvalitní zápasy a správnou cestu,“ otevře toto téma. „České MMA potřebuje ještě tak dva, tři roky a bude na vysoké úrovni. Co tomu nyní chybí? Kvalitnější výkony zápasníků, abychom poštípali kvalitní soupeře zvenčí. A to platí také pro mě. Protože myslím, že se nyní ukazuje, že domácí organizace sem dokáží kvalitu přivést, dokáží ji zaplatit.“
On sám má jasno. „Do dvou let jsem v Bellatoru, uvidíš! Sen je UFC, ale Bellator by mi stačil,“ usmívá se. Z jeho pohledu je ale poznat, že to myslí smrtelně vážně.
Jeden zástupce jeho týmu už v této soutěži je – Petra Částková. Napodobí ji?
