Loni v červenci při přípravě na letošní Dakar zase prohlašoval: „Jednou chci vyhrát Dakar, takže pro to dělám všechno.“
A když v úterý po devítiletém snažení na nejslavnější rallye dosáhl svého premiérového etapového vítězství, což se mu povedlo jako teprve čtvrtému Čechovi, mimo jiné uvedl: „Zatím ale není z čeho se radovat. Částečné vítězství v etapě ano, ale to pro nás není nic důležitého. Pro nás jsou teď důležité časy. Musíme bojovat, máme ještě tři etapy před sebou.“
  |
Sebevědomí má jednatřicetiletý závodník na rozdávání. „Ego ve zdravém formátu je na Dakaru důležité. Bez něj se nemůžeš postavit na start. Musíš si od začátku věřit, že to zvládneš,“ říkal předevčírem pilot kamionu Iveco a poukázal také na další členy své posádky Františka Tomáška a Davida Švandu. „Já si musím být jistý v řízení. František v navigaci. Když se na trati cokoliv stane, David musí mít koule říci, jak to vyřešíme.“
Své ambice potvrdil i včera další vyhranou etapou. Pilot kamionu Iveco v desátém dějství zvítězil před druhým Rusem Dmitrijem Sotnikovem o minutu a 40 sekund. V průběžném pořadí zůstává pátý za Alešem Lopraisem, na něhož ztrácí 12 minut. „Dnes to byl doslova fičák, od začátku až do konce,“ řekl v cíli Macík. „Žádné velké chyby jsme nedělali, pár menších tam bylo, ale hlavně proto, že jsme jeli první,“ podotkl pilot týmu Big Shock! Racing.
O úspěch jej nepřipravily ani komplikace s prasklým předním oknem v závěrečné třetině etapy. Do cíle 342 kilometrů dlouhé rychlostní zkoušky dojel bez něj. „Trefili jsme větev, prasklo, ale zdálo se, že vydrží. Až najednou ruplo komplet a vyvalilo se na nás. Kluci ho museli vykopat za jízdy,“ líčil Macík. Pokračovali tak v lyžařských brýlích, které si však Macík musel po chvíli sundat, protože mu tlačily na ty dioptrické.
Závodění má v genech
Jméno Martin Macík má v historii Rallye Dakar tradici i zvuk. Macík senior, tiskař ze Sedlčan, jel slavný pouštní seriál poprvé v roce 2003. O sedm let později zaznamenal s liazem nejlepší český výsledek mezi kamiony v jihoamerickém prostředí závodu, když skončil celkově čtvrtý. Zároveň vybudoval vlastní tým KM Racing, do něhož postupně zabudovával i svého syna.
Ten žil rok v Austrálii a následně získal bakalářský titul na Unicorn College v oboru ekonomie a management. Také vypomáhal v otcově tiskárně a pracoval v rodinné cestovní kanceláři. Touze jet Dakar se však ani on neubránil. „To fakt nešlo. Už jako osmiletý kluk jsem začal jezdit na motorce, a když táta vyrážel na závody, já chtěl být s ním u toho,“ popisoval Macík junior před několika lety své začátky.
Táta ho vzal na Dakar už jako dvanáctiletého kluka, tehdy spolu jeli jako fanoušci. „Viděl jsem motorkáře, který se v cíli nemohl zvednout. Ležel na trávníku, kopali do něj, ale on spal, jak byl vyřízený,“ vybavoval si vzpomínky.
Že taková je drsná dakarská realita, poznal sám jako účastník v roce 2012, kdy mu táta svěřil roli navigátora. O dva roky později už řídil kamion sám. Ještě pár let poté platil za nejmladšího závodníka v kategorii. „Vidím u něj potenciál a věřím, že po Dakaru 2017 bude připravený tak, že když si příště pronajme auto od nějakého špičkového týmu, může jet o vítězství,“ věštil mu Macík senior. „A lepší je to i pro sponzory, protože lidi víc zajímá příběh mladého kluka než story starého pána.“
Spolu pokračují i v úspěšném byznysu se značkou MM GARAGE, pod níž vyvíjejí veškerou techniku od závodních kamionů až po veterány. Sám se pak věnuje dalšímu podnikání, které má stejně jako závodění v krvi. Peníze na Dakar získává i prodejem jízd, které s ním zájemci mohou absolvovat během tréninků. „Mám to permanentně vyprodané,“ těšil ho v létě zájem o tento netradiční zážitek.
Po letošních úspěších bude v kurzu ještě víc. A jistě by to rád podpořil také vylepšeným maximem v celkovém umístění, zatím byl nejlépe dvakrát pátý. Má na to ještě dvě etapy.
