21. května 2019 12:20 Lidovky.cz > Sport > Ostatní sporty

Kněz už mu dával poslední pomazání. Lauda i po šílené havárii kraloval, víc si ale vážil života

Niki Lauda v Brně. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Niki Lauda v Brně. | foto:  David Neff, MAFRA

PRAHA Ve věku 70 let zemřel legendární závodník Niki Lauda. Skvělý jezdec formule 1 se stal vítězem celé soutěže třikrát, přičemž dva tituly získal po vážné nehodě na německém okruhu Nürburgring, kdy málem uhořel.

Na přelomu července a srpna 1976 se celé závodní pole formule 1 chystalo na Velkou cenu Německa. Ve vedení celého šampionátu byl stále pevně usazen rakouský, 171 cm vysoký Niki Lauda, na kterého ztrácel velkou porci bodů jeho konkurent, britský showman James Hunt.

Německý okruh patřil mezi ty těžší v programu F1, i když spíše by se dalo říci, že nebezpečnější. Řada bezpečnostních opatření zde nebyla dotažena k dokonalosti, a navíc předpověď počasí hovořila o prudkém dešti. Lauda tak na schůzce jezdců přemlouval ostatní, aby závod bojkotovali a na trať se nevyjelo.

Hlasování bylo těsné. Rakouský závodník se svou výzvou neuspěl, chyběl mu jediný hlas, z čehož se radoval Laudův největší konkurent Hunt, který vycítil strach vedoucího jezdce. Tušil, že zde by svou ztrátu snížit.

Samozřejmě, že Lauda mohl ze závodu odstoupit sám. Jenže to mu jeho soutěživá povaha nedovolila, nechtěl vidět někoho jiného, jak bez boje s ním přijímá cenu za první místo. „Do toho dne jsem preferoval pouze závody. Formule pro mě byly vším, jako bych měl klapky na očích,“ vzpomínal v roce 2001.

V současnosti se oba muži často ukazují spolu na veřejnosti, i když je Lauda...
LEGENDA A KRÁSKY. Lauda ochotně zapózoval s hosteskami.

1. srpna 1976 tak odstartovala Velká cena Německa. Jenže hned ve druhém kole přišla osudná nehoda. Laudovo auto dostalo na mokrém povrchu smyk, narazilo do bariéry a monopost zůstal stát uprostřed trati, přičemž následkem proražení palivové nádrže začal hořet.

V tu chvíli do něj narazil jiný jezdec, Brett Lunger, který se mu ve velké rychlosti nedokázal vyhnout.

Laudovi v tu dobu už na hlavě chyběla helma, zůstala mu jen závodnická kukla…

Všude byly plameny, rakouský pilot stále v autě. Co teď? Diváci prožívali chvíle hrůzy. Vše pravděpodobně zachránila duchapřítomnost okolojedoucích jezdců, přičemž zde už se konkrétní jména různí. Některé zdroje uvádějí Itala Artura Merzaria, Haralda Ertla a právě Lungera, další vyzdvihují pilota Heskethu Guye Edwardse.

„Lauda v podstatě seděl uprostřed ohně a odhaduji, že trvalo asi minutu, než se nám podařilo odepnout pásy. Ertl zatím někde našel hasicí přístroj a snažil se nějak dostat požár pod kontrolu. Lauda byl většinu času při vědomí a říkal ‚Dostaňte mě ven‘,“ citoval web Autoforum Edwardse.

Každopádně právě hrdinství ostatních Laudu zachránilo. Nebýt jich, traťoví komisaři a záchranné týmy už by se k Rakušanovi včas nedostali.

Následně jej zdravotníci převezli do nemocnice v Adenau, odkud jej vrtulník přepravil do Mannheimu. Situace byla opravdu vážná, lékaři byli hodně skeptičtí. A kdyby jim v tu chvíli někdo řekl, že za pár týdnů bude Lauda znovu závodit, klepali by si na čelo.

Plameny i nárazy totiž způsobily mnohé.

Silné popáleniny pravé poloviny hlavy, z níž prakticky zmizely všechny vlasy. Plameny se nevyhnuly ani uším a očím. Navíc kouř, který po celou dobu Lauda vdechoval, byl plný toxických plynů, takže měl vážně poškozené i plíce.

„Probral jsem se na posteli a neměl sílu se pohnout. O něco později se někdo dotkl mých ramen. Byl to kněz a dával mi poslední pomazání na levé rameno, jedinou část těla, která nebyla popálená. Myslel si, že už jsem mrtvý,“ říkal Lauda později.

Takhle ztvárnili filmaři nehodu ve filmu Rivalové:

Zatímco ležel v nemocnici, sezona pokračovala. A Lauda jen v televizi sledoval, jak Brit Hunt postupně ukrajuje jeho pracně vybudovaný náskok. Ten se snížil na rozdíl pouhých dvou bodů.

A tak se rozhodl.

Kde jinde by se měl pilot Ferrari vrátit než v italské Monze, domovské trati červených aut? Se speciálně upravenou helmou, pod níž se skrývala tvář obmotaná obvazy, se chtěl o závodním víkendu 10. – 12. září 1976 vydat na závodní okruh. Šest týdnů po obrovské havárii.

Jenže… „V pátek (kdy se jezdí tréninky – pozn. redakce) jsem nemohl řídit, nemohl jsem překonat strach. Nehoda se mi v hlavě vrátila,“ vzpomínal Lauda, který od nehody chodil jen v červené kšiltovce. Ta zakrývala nejvíce poškozená místa.

Nakonec ale Rakušan našel odvahu a v závodě dojel čtvrtý, přičemž Hunt jej nedokončil. Další dva podniky britský pilot ovládl, Lauda skončil osmý a třetí. Blížilo se tak dramatické rozuzlení, japonský okruh Fuji Speedway, poslední závod sezony.

Niki Lauda.

Niki Lauda.

Britský jezdec ztrácel na první místo tři body, přičemž v kvalifikaci dojel druhý, Lauda třetí. Blížil se samotný závod, jenže začalo pršet. Co pršet, spíše by se dalo mluvit o obrovské průtrži mračen.

Lauda sice dobře odstartoval, jenže již ve druhém kole zajel do boxů. Mechanici se jej ptali, zda je na voze něco v nepořádku. „Ne, ale můj život je přeci jen moc cenný,“ odvětil Lauda a zhasl motor.

Hunt chybějícího soka v poli pochopitelně zaregistroval, Laudu navíc následovalo několik dalších jezdců. Ale touha po titulu jej hnala obrovskou silou kupředu, na hranici možností svých i auta dojel třetí a o pouhý jeden bod Laudu v bodovém hodnocení předehnal.

Britský pilot bouřlivě slavil, a i když se snažil na svou kariéru v kokpitu několikrát navázat, už úspěšný nebyl. To Lauda oslavil ještě dva tituly, jeden hned v následujícím roce 1977, další ve voze McLaren v roce 1984.

Posledním Laudovým závodem byla Velká cena Austrálie o rok později, poté pověsil své závodnické rukavice na hřebík.

Později se do světa formule 1 vrátil, když plnil roli poradce ve Ferrari a Mercedesu, kde radil i Lewisi Hamiltonovi. I v poslední době byl při závodech vídán v boxech německého konstruktéra. Dřívější nehoda mu ale komplikovala život i v posledních letech, v srpnu loňského roku byl ve vážném stavu a musel na transplantaci plic.

Z nemocnice se dostal po třech měsících a diváci jej zase mohli vidět v přenosech F1, kde sedával po boku manažerů Mercedesu.

A jak vzpomínal na málem osudnou nehodu?

„Nemám na to žádné vzpomínky, nepronásledují mě žádné noční můry. Když jsem to později viděl v televizi, řekl jsem si: To je opravdu těžká havárie, ten chlap to dost nezvládl...vždyť to jsem přece já!“

Ve věku 70 let v úterý vydechl Lauda naposledy, obklopen těmi, které měl v životě rád. Rakouská tisková kancelář citovala rodinu, že bývalý pilot zemřel „v klidu a pokoji“.

Tak hodně štěstí v automobilovém nebi, pane Laudo.

Jan Krejcar

Autor

Jan Krejcarjan.krejcar@lidovky.czČlánky