V pátek porazila Dartovou 6:1 a 6:0, v sobotu proti Raducanuové ztratila jen o jeden game víc. Vondroušová v kvalifikaci Poháru Billie Jean Kingové skvěle zužitkovala znalost prostředí domácího klubu na Štvanici a předvedla své výjimečné antukové schopnosti.
Povězte, dají se kraťasy a další finty, které v zápasech častokrát ukazujete, natrénovat?
Myslím, že moc ne. Samozřejmě člověk si může natrénovat, že je chce zahrát v nějakých situacích, ale já moc nepřemýšlím nad tím, kdy to zahraju. Prostě jak to přijde, tak to hraju. Když jsem byla menší, měla jsem trenéra, který to pořád hrál, tak to ve mně asi zůstalo. Myslím, že na to ruku docela mám, takže se nebojím to zahrát v důležitých stavech.
Je pro vás tenis díky tomu zábavnější?
Určitě. Hlavně na antuce píšou kraťasy ještě víc a že mám tenhle úder v záloze je pro mě důležité. Vím, že ho můžu vytáhnout kdykoli, kdy je potřeba. Je to pro mě velká výhoda.
I díky šikovnosti jste Raducanuovou jednoznačně smetla. Jaké bylo takto drtit šampionku loňského US Open?
Věděla jsem, že asi není úplně v nejlepší formě. Včera jsem se na ní koukala, jak hrála s Terkou. Ale je vidět, že to v sobě má. I když už nemohla běhat, tak do toho prostě pálila a pár úderů se jí povedlo skvěle. Musíte být připraveni, že se může stát cokoli. I když je to třeba 5:1.
Česká tenistka Markéta Vondroušová se raduje z vítězství v kvalifikačním utkání Poháru Billie Jean Kingové proti Britkám.
Raducanuová se v pauze mezi sety nechala ošetřit, po zápase říkala, že měla puchýře a nemohla se pořádně hýbat. Jak jste to viděla vy?
Soustředila jsem se na svou hru až do konce. Věděla jsem, že se trápí, ale na druhou stranu hrála až do konce. Jsem ráda, že jsem zůstala soustředěná a vyhrála.
Ve dvou zápasech jste ztratila jen tři gamy, musíte být spokojená.
Ano. Hrála jsem dobře, užívala jsem si pobyt na kurtu. Jak je antuka pomalejší, tak holkám tolik nepíšou údery a já toho víc vyběhám. A když se pak dostanu k forhendům, tak je to pro soupeřky nepříjemné.
Bylo to tedy od vás ideální představení?
Lepší to být asi nemohlo. Ještě včera jsem šla trénovat, protože zápas trval jen padesát minut. Pan Hřebec (trenér) mě hned nahnal na kurt. Ale myslím, že je dobré si po zápasech ještě zahrát.
Nakopnou vás tyto výkony do antukové sezony na okruhu WTA?
Doufám, že to udržím. V neděli se chystám do Stuttgartu, kde je povrch spíš beton posypaný antukou, takže tam to bude zase trošku jiná hra. Ale potom v Madridu a Římě už budou antuky zase příjemnější.
