bhájce titulu nebere nic jiného než pátou zlatou medaili z halových šampionátů v řadě, Hejnová po cenném kovu pokukuje, ale atletikou se prý hlavně baví. Oba čeká finále v Kombank areně v sobotu večer.
Víc jsem udělat nemohl, řekl opět čtvrtý KudličkaČtvrtý byl loni na halovém mistrovství světa v Portlandu i na olympijských hrách v Riu. Tyčkař Jan Kudlička ve smolné sérii pokračuje, nevděčnou pozici těsně pod stupni vítězů obsadil i na evropském halovém šampionátu v Bělehradu. I když ho to mrzelo, moc nesmutnil. Nadějně rozjetá soutěž ho motivuje do další práce před letním mistrovstvím světa v Londýně. Když Polák Pawel Wojciechowski ve svém pokusu poslední naděje skočil 585 cm a českého tyčkaře odsunul ze stupňů vítězů, Kudlička v duchu zaklel a jen se smutně podíval na svého kouče Boleslava Pateru. Trenér jen zakroutil hlavou. Wojciechowski totiž dvě postupné výšky vynechal a uspěl až napotřetí na výšce, jež mu vynesla bronz. Laťku ve výšce 580 překonalo hned šest mužů. "To se snad nikdy nestalo. Nechápu, že se kluci vždycky zblázní na halové Evropě," kroutil hlavou Kudlička. Také před dvěma lety na šampionátu v Praze bylo třeba na medaili skočit 585 cm, stejně jako na OH v Riu. "Ale kluci si to vybrali dneska a já si to vyberu v Londýně," těšil se na odvetu na šampionátu pod otevřeným nebem. Po finále si nalil čistého vína. I když měl limit z loňska a klid na přípravu, v sezoně podával výkony jako na houpačce. "Ty osobáky se na velké soutěži většinou neskáčou," uznal, že na 585 cm dnes neměl, přestože první dva pokusy vypadaly nadějně. "Sezona nebyla ideální, takže ten výkon byl dnes dobrý," uvedl. Poprvé v kariéře skákal základní výšku 550 a potom až 570 cm. "Šel jsem do toho na riziko, ale myslel jsem, že to bude lepší. I když 580 není ostuda," zopakoval, že ho výsledek mrzí. Sérii čtyř míst loni přerušil stříbrem na ME v Amsterodamu. "Všechny závody, kde jsem byl čtvrtý, byly povedené, což je lepší," podotkl. Když skočil napoprvé 580 cm, myslel si, že bude mít medaili. "Říkal jsem si, jsem první, to je fajn. Když se to podělá, budu třetí. Jenže ono se to podělalo víc," pokrčil rameny. "Musím se zamyslet, co udělat pro to, aby přirostlo k výkonu 10 cm. Mrzí mě, že neodcházím s medailí. Všechno zlé je k něčemu dobré, nakopne mě to do přípravy na léto," dodal. |
„Nebylo to pořád stoprocentní. Nemám zatím takovou tu jistotu jako na šampionátech předtím,“ uvedl Maslák po semifinále. Možná tak ale přemýšlí i proto, že v Bělehradu nemá rovnocenného soupeře a nic jiného než zlato se od něj nečeká.
„Vím, že na to mám. Letos se v Evropě neběhá moc rychle, takže jsem to pořád šetřil. Po tom rozběhu jsem si nebyl jistý, ale teď jsem se ujistil, že to zítra zvládnu. Když seběhnu první, mám zkušenosti, můžu běžet jen na vítězství,“ uvedl.
Po seběhu na prvním místě lehce zpomalil, čímž zbrzdil i soupeře. „Občas to tak dělám, aby museli zpomalit také. Jenže zatímco já to čekám, jim to sebere víc sil,“ odhalil svou taktiku.
„Dělám to v rozbězích a udělal jsem to i teď. Ale nedělám to úplně schválně, je to takové přirozené, že seběhneš první a čekáš, co bude. Spíš to je takové uvolnění běhu. Ve finále nezvolním, poběžím na čas,“ prohlásil.
Hejnová poprvé v kariéře absolvovala dva halové závody v jeden den a sebralo jí to síly. „Necítila jsem se dobře,“ podotkla dvojnásobná mistryně světa na 400 metrů překážek. Věří, že se z únavy vyspí. „Je to náročné, snad to zítra bude úplně o něčem jiném,“ řekla.
Po seběhu se nechtěla cpát před Britku Eilidh Doyleovou i proto, aby nenapodobila Denisu Rosolovou, která v rozběhu upadla. „Aby se zase něco nesemlelo. Tak jsem radši čekala na finiš. Kdybych chtěla, tak ji tam zavřu, ale přišlo mi to zbytečné. Trošku jsem radši zpomalila,“ uvedla.
Ve finiši ale měla i trochu štěstí. Sice si hlídala první pozici, ale těsně za ni se dostala Polka Malgorzata Holubová, která nakonec Doyleovou těsně vyřadila. „Vůbec jsem o ní nevěděla. Zezadu se útočí vždycky líp. Měla jsem kliku,“ uznala Hejnová.
Favoritkou závodu je dlouhonohá Švýcarka Lea Sprungerová, nejrychlejší žena semifinále. „Budu se s ní snažit držet krok a pak zaútočit, taková bude taktika. V konci zase tak silná není. Kvůli dobré dráze jsem chtěla vyhrát, ale bylo potřeba běžet rychle, což se nepovedlo,“ litovala česká atletka.
Ve finále, svém prvním v hale od roku 2013, bude mít čtvrtou dráhu. „Ne že bych nebyla trochu ve stresu, ale tohle není moje disciplína, můžu jen překvapit. Takže si to tady užívám,“ doplnila. Touží se hlavně vyspat. Třikrát za sebou jsem vstávala v sedm ráno, na to nejsem úplně zvyklá,“ pousmála se.
