Před třemi lety, po prohraném finále Australian Open s Rogerem Federerem, se Andy Murray podíval do lože a pronesl: "Promiň, mami." Judy Murrayová jen lehce pokývala hlavou. "Tohle už mi nikdy neříkej. Víš, jak úžasné je pro mě vidět tě na slavném kurtu hrát proti nejlepšímu hráči historie? A nezapomeň, tvůj čas přijde," řekla synovi později.
Přišel přesně před rokem. Po triumfu na olympijských hrách zlomil Andy Murray své "grandslamové prokletí". Vyhrál US Open. Letos se stal prvním britským šampionem Wimbledonu po 77 letech. V žebříčku ATP se vyšvihl na druhou pozici. Ačkoliv letos vypadl obhájce titulu nečekaně ve čtvrtfinále se Švýcarem Wawrinkou, má za sebou dobrý rok. I proto se Judy Murrayová usmívá. A co teprve, když před ní vyslovíte jméno trenéra mladšího z jejich synů...
V čem se změnil váš život za dva roky, co váš starší syn Andy spolupracuje s Ivanem Lendlem?
Ivan do týmu přinesl profesionalismus, je to skutečný lídr. Vždycky jsme měli velký tým, ale nikdy ho nikdo pořádně nevedl. On má za sebou dlouhou kariéru, ví, jak se připravit na velké akce. Já už tolik necestuju, což je prima. Je příjemný pocit, že s Andym cestuje někdo jiný, komu doopravdy věříte.
Po Lendlově příchodu se z vašeho syna stal šampion.
Ivan přišel v období, kdy měl Andy za sebou šňůru grandslamových finále, ale žádný nevyhrál. On to měl v jistém momentu své kariéry stejné. Hodně mému synovi pomohl, aby pochopil, co všechno velký zápas obnáší, co musíte udělat pro úspěch na grandslamu. Třeba jak není vhodné slavit, když vyhrajete čtvrtfinále nebo semifinále. Protože cíl je jiný - cíl je vyhrát sedmý zápas, titul.
Souhlasíte, že vašeho syna zvedl zejména psychicky?
Co se týče mentální síly, naučil ho hrát nejlepší tenis po delší dobu, zůstat koncentrovaný. To je jedna z věcí, kterou nyní dělají Andy a Novak Djokovič mnohem lépe. Jako mladší se často nechali rozptýlit. Andy se zlepšil v tom, jak se po nějakém rozporuplném momentu opětovně zkoncentruje. Navíc Ivan si s ním skvěle rozumí, mají společný smysl pro humor. Úplně hrozný!
Britský tenista Andy Murray (vlevo) a jeho trenér Ivan Lendl
Vám se nelíbí?
Ale líbí. Jsou vtipní. Jenže třeba ke mně je Ivan strašně drzý. Volá na mě babičko. (směje se) Kvůli barvě vlasů, kterou jsem na začátku roku změnila. Přijela jsem na turnaj do Miami, šla se podívat na trénink, ale stála někde úplně v rohu na tribunce. Jak mě tam uviděl, před asi tři sta lidmi zakřičel: Co se ti stalo s vlasama? Nějaká nehoda? Všichni se na mě otočili. Vůbec mi to nepřišlo vtipné. (zase se směje)
Ivan Lendl je ale svým smyslem pro humor známý.
Nooo... Když jsem poprvé seděla na lavičce za ním na Andyho zápase, po třech gamech se otočil a říká: Příště, až budeš sedět za mnou, vezmi mi prosím sluchátka. Cože? Vždyť si ještě nic neslyšel, jsou to tři gemy, počkej do konce, říkala jsem mu. Je to vtipný chlapík.
Překvapilo vás to?
Samozřejmě, já ho neznala. Pamatovala jsem si toho zarputilého hráče. Ale co on dělá... V New Yorku jsme v zápase prvního kola proti Llodrovi seděli v loži a jeden z televizních moderátorů měl nedaleko od nás vstup. Ivan na něj stříkal vodu ze své lahve a neskutečně se tím bavil.
Po Lendlově příchodu se z vašeho syna stal šampion.
Ivan přišel v období, kdy měl Andy za sebou šňůru grandslamových finále, ale žádný nevyhrál. On to měl v jistém momentu své kariéry stejné. Hodně mému synovi pomohl, aby pochopil, co všechno velký zápas obnáší, co musíte udělat pro úspěch na grandslamu. Třeba jak není vhodné slavit, když vyhrajete čtvrtfinále nebo semifinále. Protože cíl je jiný - cíl je vyhrát sedmý zápas, titul.
Legendární tenista Ivan Lendl
Souhlasíte, že vašeho syna zvedl zejména psychicky?
Co se týče mentální síly, naučil ho hrát nejlepší tenis po delší dobu, zůstat koncentrovaný. To je jedna z věcí, kterou nyní dělají Andy a Novak Djokovič mnohem lépe. Jako mladší se často nechali rozptýlit. Andy se zlepšil v tom, jak se po nějakém rozporuplném momentu opětovně zkoncentruje. Navíc Ivan si s ním skvěle rozumí, mají společný smysl pro humor. Úplně hrozný!
Vám se nelíbí?
Ale líbí. Jsou vtipní. Jenže třeba ke mně je Ivan strašně drzý. Volá na mě babičko. (směje se) Kvůli barvě vlasů, kterou jsem na začátku roku změnila. Přijela jsem na turnaj do Miami, šla se podívat na trénink, ale stála někde úplně v rohu na tribunce. Jak mě tam uviděl, před asi tři sta lidmi zakřičel: Co se ti stalo s vlasama? Nějaká nehoda? Všichni se na mě otočili. Vůbec mi to nepřišlo vtipné. (zase se směje)
Ivan Lendl je ale svým smyslem pro humor známý.
Nooo... Když jsem poprvé seděla na lavičce za ním na Andyho zápase, po třech gamech se otočil a říká: Příště, až budeš sedět za mnou, vezmi mi prosím sluchátka. Cože? Vždyť si ještě nic neslyšel, jsou to tři gemy, počkej do konce, říkala jsem mu. Je to vtipný chlapík.
Překvapilo vás to?
Samozřejmě, já ho neznala. Pamatovala jsem si toho zarputilého hráče. Ale co on dělá... V New Yorku jsme v zápase prvního kola proti Llodrovi seděli v loži a jeden z televizních moderátorů měl nedaleko od nás vstup. Ivan na něj stříkal vodu ze své lahve a neskutečně se tím bavil.
Britský tenista Andy Murray vyhrál Wimbledon
Ještě pořád?
Ano. Někdy... V Británii to byla velká věc! Andy tu otázku poslouchal celou dobu nejenom v médiích, ale i třeba od lidí na ulici. Sednete do taxíku a hned: Vy jste ten tenista? Kdy vyhrajete Wimbledon? U nás pro spoustu lidí tenis = Wimbledon, dva týdny v roce. Vidět ho, jak zvedá trofej, bylo úchvatné. Když si vzpomenu, jak jsem jako mladá sedávala s mámou u televize a koukala na Wimbledon a uvědomím, že oba moji synové mají wimbledonské tituly, je to ohromující. Někdy se musím poštípat: Opravdu to dokázali?
Naučila jste se za dva roky spolupráce s Ivanem Lendlem nějaké české slovíčko?
Ne. Ani jediné. Dokonce mám pocit, že jsem ho česky ještě ani neslyšela mluvit.
