Barbora Špotáková (oštěp - zlato): Přítel Lukáš mi vyrobil speciální věšák ve tvaru olympijských kruhů a právě na něm se medaile houpe. Pěkně s ostatními medailemi i akreditacemi. I když přiznávám, že po příjezdu jsem kolikrát ani nevěděla, kde tu zlatou mám. Teď už jsem opatrnější. Dokonce mi konečně přicestovala i krabička na medaili. V Pekingu mi připadalo trochu nedůstojný, že si musím medaili jen tak strčit do kapsy. V posledních dnech jsem si ale začala říkat, že místo mého bytu v centru Prahy je už tak profláklé, že asi není moc dobrý, aby tam medaile jen tak visela. Takže se asi brzy přestěhuje.
Kateřina Emmons (střelba - zlato a stříbro): Medaile nosím pořád v nepromokavém igelitovém pytlíku... Časem je ale asi dám do košíku nad televizi k ostatním medailím. Až zamíříme s manželem Mattem do Ameriky, tak si je ale určitě vezmu s sebou. Medaile jsou zatím celkem v pořádku, snad jen ta bohyně, která se na jedné straně skví, má už trochu osahané poprsí... David Kostelecký (střelba - zlato): Nebydlím v domku, ale v bytě, takže jsem medaili radši schoval na bezpečnější místo - do sejfu. Možná až jednou zájem o moji zlatou opadne a já třeba budu bydlet v domě, pak bych uvažoval, že si ji domů vezmu, aby se potomci mohli kdykoliv podívat. Zatím mi medaile spadla na zem jen jednou a navíc na koberec, takže se s ní nic nestalo. Zabrat ale už dostala pořádně. Jak ji věčně někam tahám, především stuha, na které visí, už se dost třepí. Před pár dny jsem zajel na Slovensko a potkal jsem se i se Zuzanou Štefečekovou, co v trapu vystřílela stříbro. A medaili měla roztřepenou naprosto stejně...
Ondřej Synek (veslování - stříbro): Nemám rád, když se na medaile práší, takže tuhle olympijskou přidám k ostatním hezky do krabice ve skříni. Ani vlastně nevím, od čeho tahle krabice je, od bot ale určitě ne. A pak se vždycky jednou za čas dovnitř podívám. Zatím ale tuhle stříbrnou nosím často s sebou, protože ji věčně někdo chce vidět. I proto už začíná být trochu osahaná. Druhý den po příjezdu z Pekingu jsme se vydali do jedné smíchovské hospůdky, ale tam jsem ji radši nebral. Mohl bych ji tam propít...
Ondřej Štěpánek (vodní slalom - stříbro): Já ji zatím mám neustále v tašce od kočáru... Kamkoli totiž od návratu z Pekingu jdu, tak mám s sebou dcerku Julii. Takže medaile odpočívá hezky mezi plínkami, náhradním oblečením a jídlem pro malou. Taška jde v pohodě od kočáru odepnout, takže medaili mám víceméně pořád pod kontrolou. Přežila bez újmy i šedesátiny mého tchána. Když jsme doma, tak si s ní Julinka dost často hraje. Je vidět, že se jí dost líbí a hlavně ví, že tahle medaile je táty.
Jaroslav Volf (vodní slalom -stříbro): Když jsem se vrátil z Pekingu, na letišti jsem novinářům říkal, že tuhle stříbrnou dám k bronzové z Atén. Jenže nejdřív jsem musel složitě pátrat, kde ta aténská vůbec je... Pak jsem ji objevil ve skříni, před níž máme přiražený stůl, takže se k ní člověk moc často nedostane. Když se mě přítelkyně Maruška ptala, kam dám tuhle pekingskou medaili, tak jsem povídal, že nevím a z legrace jsem řekl - třeba do lednice. A ona - to je dobrý nápad. No, a aby medaili nebyla zima, tak jsem ji strčil do ponožky. V lednici se zatím moc neošoupala; za to ta aténská... Jak se dost často zašupovala do krabičky, kam patří, tak se bohyni, která je na ní vyobrazená, trochu ošoupaly bradavky...
