Ledecká, Kvitová, Čech či Štěpánek. Prezident Zeman vyznamenal i sportovce |
Jeho ulice patří v Židenicích k těm nejfrekventovanějším. Každý den ráno tam stojí desítky a stovky aut v koloně.
Jen málokterý řidič si však vzpomene, proč se ulice, na které zrovna netrpělivě postává, jmenuje právě Gajdošova.
Už rok po konci druhé světové války ji po něm přejmenovali.
Právě tady totiž více než sto let stojí sokolovna, ve které tento legendární gymnasta trénoval.
„Patřil mezi nejlepší tělocvikáře světa. Jeho volné sestavy na hrazdě, koni na šíř a v prostných byly uchvacující,“ vzpomínal pro Deník bývalý starosta Sokola Brno I Josef Zezula, který slavného gymnastu vedl v družstvu.
Byl olympionikem, mistrem světa, sokolským gymnastou, ale také učitelem i zapřísáhlým bojovníkem proti fašismu.
Přesto si dnes na jeho jméno vzpomene málokdo.
Kdo to byl Jan Gajdoš?
3x mistr světa i stříbro z olympiády
Ve světového závodníka vyrůstal v Sokole Brno pod dohledem Josefa Zezuly, Ladislava Váchy, Františka Erbena a Josefa Čady.
Vynikal v atletice, skocích do vody, krasobruslení, lyžování, ale také ve fotbale. Chytal za prvoligové Židenice, odkud mohl odejít i do Norimberku, kdyby chtěl.
Jenže až tak moc ho fotbal nebavil.
Letos vyšla i knihNápad napsat knihu o Janu Gajdošovi se zrodil už před několika lety. A zrodil se v hlavě praneteře slavného gymnasty Ivany Gajdošové. Odmala od tatínka i dědečka poslouchala historky o muži, který bydlel nedaleko. „V rodině se nejvíce oceňuje jako statečný a houževnatý člověk,“ prozradila Gajdošová pro Český rozhlas. „Našla jsem knížku o sportovcích, ale o Janu Gajdošovi tam bylo jen pár stránek.“ A tak se rozhodla to napravit. Letos v dubnu vydala životopisnou knihu svého prastrýce „Měl sílu a byl bouřlivák… mistr světa prof. Jan Gajdoš“. Na 256 stranách popisuje úspěchy i útrapy olympionika a bojovníka proti fašismu. |
A když se jednoho dne pohádal s funkcionáři klubu, definitivně se obrátil na gymnastiku.
Měl deník, do kterého si každý den přesně zapisoval, kterou sestavu zacvičil kolikrát a na jakém nářadí. Salta měl tak rád, že je dokonce metal i při randění se svou budoucí ženou. Prostě jen tak, na chodníku.
Jedna z brněnských historek zase říká, že ho kdysi přepadli dva lupiči, kteří se zachránili jen tím, že uprchli na policejní stanici.
Nevyhýbala se mu ani zranění. Kdysi si v Lucembursku pochroumal zápěstí, na vojně si zase při pádu z koně vykloubil loket.
„Lékař mu řekl, že už cvičit nikdy nebude. Kdepak Gajdoš. Napařoval si loket vřelou vodou a rovnal ho mezi dveřmi. Z obličeje mu tekly potoky potu. Musela to být šílená bolest, ale vyléčil se,“ popisuje vzpomínku kamaráda z vojny Ivana Gajdošová.
První velkou akci si vyzkoušel ve dvaceti.
Na hry v Paříži 1924 se následujícího roku ještě nekvalifikoval, amsterdamská olympiáda už jej ale neminula. Domů si z ní přivezl stříbro ze soutěže družstev.
Stihl i nacistické hry v Berlíně v roce 1936 a v předvečer druhé světové války v roce 1938 také závody Mezinárodní tělocvičné federace a X. všesokolského sletu v Praze.
Tady přišel největší úspěch kariéry – stal se mistrem světa v tělocviku a tituly přidal také ve družstvech a na prostných.
„Jeho propracování povinné sestavy bylo obdivuhodné. Podobnou volnou sestavu od jiného závodníka neuvidíme dlouhá léta,“ napsal po závodě Gajdošův kolega Jaroslav Kollinger.
Pro úspěšného gymnastu to byl poslední závod kariéry.
Ty další mu překazila německá okupace.
Za atentátem na Heydricha
Po gymnastické kariéře se vrhnul na učitelskou dráhu.
Zeměpis a tělocvik vyučoval v Králově Poli, v Břeclavi, v Kyjově.
Právě v Kyjově nebyl gestapu během války tolik na očích. Když se českoslovenští sokolové zapojili po roce 1938 do odboje proti okupantům, on nemohl chybět.
Byl součástí slavné skupiny Jindra, která se v roce 1942 podílela na atentátu na Reinharda Heydricha.
Fotka z obsazení Rakouska, kde jsou nacistické špičky. Arthur Seyss-Inquart je jediný v civilu. Dále jsou na snímku vedle Seyss-Inquarta zleva Martin Bormann, Ernst Kalterbrunner, Adolf Hitler, Heinrich Himmler a úplně vpravo Reinhard Heydrich. Seyss-Inquart byl v civilu proto, že byl rakouským kancléřem.
Nacistickým konvojům škodil na železnici. „Němce nenáviděl od dětství. Nejhůř mu bylo, když byl rozpuštěn Sokol. Vzali mu to, co měl v životě nejraději,“ popsala manželka Jarmila Gajdošová.
Všechno Gajdošovi procházelo až do začátku roku 1944.
Před pátou hodinou ránou tehdy zničehonic na dveře zabušilo gestapo.
Gajdoš nebyl doma, cestoval zrovna do školy v Kyjově. Gestapo tak sebralo ženu i syna Jiřího a drželi je, dokud Gajdoš nepřijel. Zatčen byl mimo jiné proto, že úmyslně nesložil povinnou zkoušku z němčiny.
Prošel třemi nacistickými káznicemi, aby pak v cele na Kounicových kolejích čekal na popravu.
Soud už ale nacisté nestihli.
Gajdoš nicméně ve vězení prodělal čtyřikrát opakovaný zápal plic a onemocněl rakovinou. „Za necelých sedmnáct měsíců z něj v Kouničkách, Vratislavi a Cvikově udělali trosku,“ napsal Zdeněk Chmel do Brněnského zpravodaje.
V listopadu 1945 v nedožitých dvaačtyřiceti letech zemřel.
Z úcty k legendárnímu gymnastovi pořádá Sokol Brno už více než 20 let Gajdošův memoriál pro mladé gymnasty.
Jednoduše proto, aby se na něj nezapomnělo.
