Červenec 2007. Češi po boku britských a amerických vojáků bojovali v afghánské džungli proti teroristům organizace Talibán. Lidinský spolu s kolegy z již rozpuštěného Útvaru speciálních operací Vojenské policie (SOG), kam coby bývalý pyrotechnik českobudějovické zásahovky přesel o rok dříve, se zrovna vydali na pomoc britským jednotkám u města Šurakain.
Britský parašutista přišel v Afghánistánu o nohy, nezemřel jen díky svým schopnostem. Teď se chystá do Koreje |
Talibánci tvrdě zaútočili, Čechům se je ale podařilo vytlačit do jeskynních chodeb, které byly kolem města. Lidinský měl za úkol prozkoumat dobytý prostor, jenže nic nenašel. A tak s kolegy čekal na vrtulník, jenž měl ještě podpořit odražení útoku.
Mezitím však z jeskyně vylétla protitanková střela RPG 7. Minula tatrovku českých vojáků, na niž zřejmě cílila, dopadla Lidinskému přímo pod nohy a utrhla mu levý kotník. I přes excelentní zákrok lékařů, kteří mu zachránili život, se mu však v roce 2010 nevyhnula amputace.
„Dělal bych to znovu“
„Pokud bych měl tu možnost podruhé, se stejným týmem, stejnými kolegy, dělal bych tu práci rád a znovu,“ nelituje ani na chvíli jedenáct let starého okamžiku.
  |
Když se v nemocnici zotavoval ze svého zranění, přemýšlel, jak se neohlížet za minulostí a zapojit se zpět do společnosti. Vrhl se tak na sport.
Nejprve začal s golfem, v němž se stal šestkrát českým šampionem a zařadil se mezi evropskou elitu. Později k tomu po amputaci přidal i sjezdové lyžování. „Byla to zkouška. Zjistil jsem, že to jde, tak jsem se do toho pustil intenzivně,“ líčí držitel několika vyznamenání. Mimo jiné Medaile Karla Kramáře za odvahu nebo stříbrného a bronzového Záslužného kříže ministryně obrany.
Později začal objíždět závody Evropského a Světového poháru a díky bodům, které v nich získal, si zajistil účast na letošní zimní paralympiádě v jihokorejském Pchjongčchangu, konané od 9. do 18. března. Stane se tak prvním novodobým válečným veteránem, jenž bude reprezentovat Česko na Hrách hendikepovaných.
„Kombinézu budu mít stejně jako předtím v činné službě. Vlajku budu mít na rameni stejně jako předtím, jen to bude jiný úkol,“ těší se Lidinský, jenž ve svých 45 letech bude vůbec nejstarším členem české výpravy.
Nechybělo přitom mnoho a soutěží pod pěti kruhy se vůbec nemusel zúčastnit. Trápily jej vyhřezlé plotýnky. Na nedávných závodech v italském Sella Nevea mu navíc praskla závodní protéza, kterou má vsazenou do lyžařské boty.
„Podařilo se mi roztrhnout její spodní část, která je v chodidle. A na soustředění v Jánských Lázních jsem pro změnu urval lůžko, které je spojené uhlíkovou pryskyřicí s trubkou, co vede dolů do chodidla,“ vzpomíná rodák z Chlumu u Třeboně.
Cíl? Být ve dvacítce
Berounský protetik Jindra Svoboda mu ale během dvanácti hodin postavil novou protézu a tak mohl dále intenzivně trénovat. Do Jižní Koreje přesto pro jistotu pojede raději se dvěma.
Ten druhý život, rozhovory
„Mým cílem je dostat se aspoň v jedné disciplíně do dvacítky. Ve dvou a více disciplínách by to byl neskutečný úspěch,“ říká s poukazem na obrovskou konkurenci mezi stojícími hendikepovanými lyžaři. Podotýká, že Češi se - na rozdíl od reprezentantů jiných zemí – lyžování nevěnují na plný úvazek.
„Máme svá zaměstnání a nezbývá nám tolik času jako ostatním, kteří jsou 250 dní na sněhu,“ zmiňuje Miroslav Lidinský, který v současnosti působí jako prezident České golfové asociace hendikepovaných.
Kromě sportu se 170 centimetrů vysoký chlapík vrhl také do politiky. V roce 2015 se stal členem hnutí Úsvit přímé demokracie (nyní Úsvit – Národní koalice), jemuž od srpna téhož roku dokonce předsedal. Loni v červenci ovšem strana změnila směřování, Lidinský rezignoval na všechny funkce a přestal se politicky angažovat.
