Pražský Eden, 19. října 2005. Měl to být velký den ve slavné historii Slavie. Jenže zůstaly jen sny. Onůžkách, které se zakusují do červenobílé pásky. O bouchání sklenic šampaňského. O překrásném stadionu pro 21 500 diváků.
Dnes se měl otevírat. Alespoň tak to slíbil v polovině prosince 2003 generální ředitel klubu Vladimír Leška. Výkop byl stanoven na 18.30. "Možná se změní jedno číslo, začneme v půl osmé," tvrdil Leška, když slavnostně padl jeden ze starých sloupů umělého osvětlení.
Pak zmizela legendární dřevěná hlavní tribuna i betonové ochozy za bránami. Ale stavět se nikdy nezačalo. Zbytky asfaltu a betonu teď pokrývá spadané listí a šišky ze vzrostlých borovic. Místo tribun se pnou k nebi hromady hlíny.
Nové tu jsou jen šňůry ostnatých drátů, které chrání zpustlý pozemek. Co o svém slibu říká Leška? "Není se za co stydět. Celý tým, který na projektu pracuje, udělal a dělá maximum," řekl na dotaz LN.
Fanoušci se na stránkách Slavie domlouvají, že by dnes mohli v Edenu uspořádat spolu se sparťany derby na truc. "Nějakou merunu seženeme, branky uděláme z klacků a můžeme udělat Ležkovi radost, že měl pravdu, že se v Edenu 19. 10. 2005 bude hrát...," píše fanda s přezdívkou pesfilipes.
První zápas? Mohlo jím být slavné derby se Spartou
Červenobílým přál i ligový los. Kdyby vyšňořený stadion s červenými sedačkami stál, stačilo by otevření posunout jen o čtyři dny a v neděli by na něm hostili v nejslavnějším českém utkání Spartu.
Místo toho slávisté dál zůstávají ve "vyhnanství" na neoblíbeném větrném Strahově.
A v Edenu se zastavil čas. Nad hlavním vchodem ještě pořád svítí bílo-červená cedule s nápisem SK Slavia Praha fotbal. Vedle brány je vývěsce přišpendlen plakát, který zve na finále ženské ligy v roce 2004. Dvoustránka ze zažloutlého programu hlásí, že "Koloušek na Spartu umí". Symbol Slavie, červenou hvězdu, už ale kdosi ze samolepek kolem nástěnky sloupal.
Přes můstek nad rušnou silnicí přecházejí lidé ze zářícího nákupního centra Eden. Míjejí budky s oloupanou omítkou a polámanými turnikety, před nimiž se vrší odpadky. Zelené trávníky vykukují o pár desítek metrů dál. Trénují tu děti a mládež. A po srpnovém vyřazení z Ligy mistrů s Anderlechtem sem zavítal i elitní tým. "Místo stadion je tu jen zarostlá díra," mávl bezmocně rukou kouč Jarolím.
Dnes se měl otevírat. Alespoň tak to slíbil v polovině prosince 2003 generální ředitel klubu Vladimír Leška. Výkop byl stanoven na 18.30. "Možná se změní jedno číslo, začneme v půl osmé," tvrdil Leška, když slavnostně padl jeden ze starých sloupů umělého osvětlení.
Pak zmizela legendární dřevěná hlavní tribuna i betonové ochozy za bránami. Ale stavět se nikdy nezačalo. Zbytky asfaltu a betonu teď pokrývá spadané listí a šišky ze vzrostlých borovic. Místo tribun se pnou k nebi hromady hlíny.
Nové tu jsou jen šňůry ostnatých drátů, které chrání zpustlý pozemek. Co o svém slibu říká Leška? "Není se za co stydět. Celý tým, který na projektu pracuje, udělal a dělá maximum," řekl na dotaz LN.
Fanoušci se na stránkách Slavie domlouvají, že by dnes mohli v Edenu uspořádat spolu se sparťany derby na truc. "Nějakou merunu seženeme, branky uděláme z klacků a můžeme udělat Ležkovi radost, že měl pravdu, že se v Edenu 19. 10. 2005 bude hrát...," píše fanda s přezdívkou pesfilipes.
První zápas? Mohlo jím být slavné derby se Spartou
Červenobílým přál i ligový los. Kdyby vyšňořený stadion s červenými sedačkami stál, stačilo by otevření posunout jen o čtyři dny a v neděli by na něm hostili v nejslavnějším českém utkání Spartu.
Místo toho slávisté dál zůstávají ve "vyhnanství" na neoblíbeném větrném Strahově.
A v Edenu se zastavil čas. Nad hlavním vchodem ještě pořád svítí bílo-červená cedule s nápisem SK Slavia Praha fotbal. Vedle brány je vývěsce přišpendlen plakát, který zve na finále ženské ligy v roce 2004. Dvoustránka ze zažloutlého programu hlásí, že "Koloušek na Spartu umí". Symbol Slavie, červenou hvězdu, už ale kdosi ze samolepek kolem nástěnky sloupal.
Přes můstek nad rušnou silnicí přecházejí lidé ze zářícího nákupního centra Eden. Míjejí budky s oloupanou omítkou a polámanými turnikety, před nimiž se vrší odpadky. Zelené trávníky vykukují o pár desítek metrů dál. Trénují tu děti a mládež. A po srpnovém vyřazení z Ligy mistrů s Anderlechtem sem zavítal i elitní tým. "Místo stadion je tu jen zarostlá díra," mávl bezmocně rukou kouč Jarolím.
