Na strojek nemohl sáhnout už od minulého čtvrtka, kdy Denisa Allertová vstoupila do kvalifikace Australian Open. Bez velkých očekávání. Spíš s rozpaky. „Zdálo se mi, že není dostatečně připravená, proto jsem sem ani nechtěl letět. Ona mě přesvědčila - a já jí za to děkuju,“ říká tenisový kouč.
Přitom 24letá Allertová je v Melbourne českým objevem. Už má za sebou šest duelů a šest výher, neztratila set. Po životním úspěchu se poprvé dostala do 4. kola grandslamu, v neděli nastoupí proti světové čtyřce Svitolinové. Finančně si zajistila sezonu, vrací se do stovky.
Klíčovým mužem je právě Příhoda, skromnou slečnu vede od jejích 15 let: „Je jako moje třetí dítě. S její mamkou jsem hrával ligu. Když tady občas kolem vidím ty manýry, těší mě, že Denisa je fajn, normální holka.“ A taky už úspěšná.
Co radši diskotéka?
Klíčové je, že je zdravá. Příhoda pak přidává svérázný, ale v ženském tenisu platný vtip. „Jeden kolega se mě před lety ptal, jestli vím, jaké je nejčastější zranění na ženském okruhu. A říká: fraktura mozku,“ líčí. „Postihne to každou, postihlo to i Denisu. Hlava jí nefungovala, to se ale od podzimu změnilo.“
Allertovou trápily i všelijaké zdravotní obtíže a přiznává, že se jí kolikrát nechtělo na trénink. „Nejen jako dítěti, ale občas i teď,“ říká.
„Vidíte kamarády, kteří se na tenis vykašlali, protože je víc táhl jiný život. Diskotéky, volný čas a zábava. Občas mi bylo líto, že jsem místo toho musela jít na trénink nebo na turnaj. Zvažovala jsem, jestli je tenis to pravé.“
Mlčet. A makat!
A vida. Na velkém kurtu Margaret Courtové najednou rozdává pozápasový rozhovor v angličtině. Raduje se v melbournské výhni z postupu mezi 16 nejlepších. „Byly to oběti, ale vybrala jsem si dobře. Díky bohu,“ zářila Allertová. Příhoda pak oceňuje, že už se nehroutí z velkých jevišť: „Ví, že když zatuhne, chleba levnější nebude.“
Tedy že se může i prohrát, pokud uděláte maximum. „Nechci teď dělat chytrého,“ odmítá kouč euforii. „Ale je to selská věda. Mám ověřené, že žádné řeči ani hlasité výkřiky nepomůžou. Jen mlčet a makat. Každá k tomu musí dospět.“
Tento přístup si otestoval již dříve u Lucie Hradecké. „Byla to holka kolem 250. místa a taky jsme se dostali do stovky,“ říká. „Sám se tím řídím celý život. Když dostanu ránu, otřepu se. A jdu dál.“
S Allertovou jeden čas schytávali direkty odevšad. Tolik trablů, tolik komplikací - a najednou je výhled čistý jako modré australské nebe. „Denisa hraje dobře, relativně ji nic nebolí. Cítím, že sílu pořád má,“ říká Příhoda.
I na Svitolinovou? Teoreticky ne. Teoreticky ale taky vůbec neměla do Melbourne odletět. „S tím, jak hraje, může být nebezpečná pro kohokoli,“ věří trenér. „Hráčky z desítky už dokázala porazit. Když jí to sedne, je zdravá a funguje jí hlava, má strop vysoko.“
