Naprosto zaslouženě a nezpochybnitelně.
Další pořadí ale už začalo přece jen budit vášně.
Asi se kdekdo může pozastavit nad tím, proč je mezi jednotlivci na druhém místě dvojice tenisových deblistek, když pro ně šlo hlasovat také jednotlivě.
Teprve podruhé za posledních 22 let se do elitní desítky této ankety dostal zástupce bojových sportů.
Nyní již bývalý šampion slavné MMA organizace UFC v polotěžké váze Jiří Procházka nakonec páté místo stříbrného olympijského boxera Rudy Kraje nevylepšil, skončil desátý.
A v rybníčku bojových sportů se rozjela diskuse, zda zaslouženě, či neprávem.
Což je na jednu stranu dobře, pokud ovšem tato diskuse bude cílit správným směrem. Pokud ti největší kritici nebudou svoji nevoli směrovat za „tupými a zaostalými novináři“, ale zamyslí se nad tím, proč řadu žurnalistů MMA stále neoslovilo.
Na začátek pojďme přidat trochu dat:
O pořadí finálové desítky rozhodovalo 223 sportovních novinářů sdružených v KSN (Klub sportovních novinářů ČR).
Procházka coby český McGregor. Český samuraj má šanci stát se globální sportovní hvězdou |
Procházku, toho času rehabilitujícího po operaci zraněného ramene, kvůli kterému nemohl před necelými dvěma týdny obhajovat svůj pás a byl nucen se jej vzdát, napsalo na první místo 18 z nich.
72 jej naopak poslalo až na konec elitní desítky.
Už jen to by mělo kritikům napovědět.
Za prvé: Zamyslet se, zda dělají při propagaci MMA vše správně. Zda je namístě, aby největší tuzemská organizace dělala z tohoto sportu cirkus bez jakékoliv důkladné osvěty mezi potenciálními fanoušky. Protože zaměřovat se na NFT, bitcoiny, esporty atd. jako šíření povědomí o MMA skutečně nevnímám.
A zda je na místě, aby hlavním klaunem byl jistý Karlos Vémola, který místo předvádění svých dovedností v kleci plní plátky bulváru svými výstřelky mimo ni.
Maminka u zápasu trpěla, přiznává šampion Procházka. Abych se zlepšil, musím ve svém životě udělat změny |
Ostatně, toto jsou slova samotného Jiřího Procházky po středečním vyhlášení: „Ti lidé, co to hodnotí, musí být maximálně seznámení s tím, co náš sport obnáší. Musí vědět, co zahrnuje příprava, souboj, a musí být na těchto kláních. Věřím, že si tento sport zaslouží být jedině na prvních místech.“
A pak je tu totiž i zadruhé: extrémy v podobě prvních a desátých míst pro Procházku potrhují celou podstatu Sportovce roku ČR – při vší úctě k hlasujícím novinářům jde o subjektivní pohled jednoho každého. Často jde více o soutěž popularity než objektivní hodnocení kvality daného sportovce a daného úspěchu.
Stejně tak, jak jsou někteří žurnalisté negativně a kriticky zaujatí (podjatí) vůči MMA, aniž by třeba znali podstatu tohoto sportu, jsou zde naopak tací, kteří si tuto skutečnost moc dobře uvědomují a svými hlasy chtějí hlasování svých kolegů kompenzovat.
