Jak se z takového zápasu budete vzpamatovávat?
Mrzet mě bude dlouho. K fotbalu to na druhou stranu ale patří. Je to pro mě pochopitelně těžké, protože zápas zlomila moje chyba. Měli jsme na to, abychom sehráli ve čtvrtfinále vyrovnanou partii s Chorvatskem. Kluci, kteří končí, si zasloužili lepší rozloučení.
Přiznávala se vám chyba těžko?
Byla jasná, proto to šlo jednoduše. Když člověk udělá chybu, musí ji umět přiznat. Byla to taková rána, že rozhodla o našem vyřazení, i když gól znamenal jen vyrovnání. Věděl jsem, že jsou ještě možné penalty, ale k těm nedošlo.
Co jste udělal v kritické chvíli špatně?
Při centru jsem byl osamocený. Nejdřív jsem chtěl míč vyboxovat. Pak mi to přišlo zbytečný a míč jsem si chtěl napodruhé sebrat. Jak jsem si ho chtěl shodit vedle sebe, spadl k Nihatovi.
V prvním momentu jste zahodil rukavice. Měl jste velký vztek?
To dělám pokaždé, když udělám chybu. Rukavice za to nemůžou, ale je to taková pomůcka, abych na selhání co nejrychleji zapomněl.
Utěšovali vás spoluhráči?
Všechny jsem postupně obešel. Věděl jsem, že je to pro všechny těžký. Jejich reakce byla taková, že fotbal hraje jedenáct lidí plus dvanáct na střídačce. Všichni jsme byli zajedno.
Zažil jste někdy horší moment?
Po finále Ligy mistrů to bylo podobné. Obě situace mě mrzí stejně. V Moskvě jsme byli blízko vítězství v celé soutěži, ale zase tady hraje člověk za celou republiku.
Neměl jste třeba chuť si poplakat?
Ne. Dějí se horší věci v životě než prohraný fotbalový zápas. Mrzí mě to hodně, ale je to pořád jenom hra a tak se to musí brát.
Sezonu asi nebudete hodnotit jako úspěšnou. Je to tak?
Ten zápas to jenom potvrdil. Kdykoliv jsem se během sezony zvedl, hned mi nalítaly klacky pod nohy. Přišla zklamání z opakovaných zranění, finále Ligy mistrů, zklamání z chyby na závěr Eura. Vidím jedinou pozitivní věc. Sezona končí a já se můžu těšit na další.
Co vás nyní čeká?
Odjedu pryč, zůstanu s rodinou. Už jsem ji dlouho neviděl.
