V tom co dělá, je úspěšná. Z paralympijských her v Londýně si odvezla po dvou medailích a na té letošní v Riu v jízdě na vozíku boduje znovu. V kategorii T52 na trati 400 metrů získala stříbro a přidat může ještě další.
Svůj handicap zvládá skvěle, řeklo by se při pohledu na usměvavou Marieke Vervoortovou s medailí kolem krku. Zdání však klame. Belgická sportovkyně totiž trpí závažnou degenerativní poruchou páteře i svalů, která jí život ztěžuje nepředstavitelným způsobem.
Po Riu zemřu. Belgičanka půjde po paralympiádě na eutanázii |
„Každý mě vidí šťastnou a usměvavou s mými medailemi, nikdo ale nevidí mou odvrácenou stranu, která zažívá hodně bolesti,“ posteskla si Vervoortová v rozhovoru na tiskové konferenci po úspěšném závodě. Utrpení Belgičanky je prý tak nesnesitelné, že jí často dovolí spát maximálně deset minut denně.
Protože jí doktoři nedokáží pomoct, dospěla Marieke po dlouholetých útrapách k zásadnímu rozhodnutí, kterým je eutanazie. V tomto ohledu má „štěstí v neštěstí,“ její rodná země Belgie totiž možnost spáchat legální asistovanou sebevraždu připouští. Vervoortová tak od roku 2008 disponuje právem nechat usmrtit sebe samotnou.
„Udělala jsem všechno pro to, abych byla zdravá. Jediné, co doktoři zmůžou, je tišit mou bolest,“ řekla. Medikamenty ale nejsou jediným ze způsobů, jakým tlumí bolestné a bezútěšné stavy. Jistou úlevu jí přináší i závodění. „Pomáhá mi to ze sebe dostat veškerou frustraci a strach,“ přiznala.
S tím po olympijských hrách končí, se svým životem v dohledné době ale nikoliv. Bude se věnovat své labradorce Zenneke, která jí pomáhá se zvládáním každodenních povinností. A jednoho dne, až to přijde, by si přála, aby si lidé na jejím pohřbu připili na její počest a řekli: „Odpočívej, Marieke. Měla jsi dobrý život, teď jsi ale na lepším místě.“