Ještě před třemi lety podceňované kvarteto je najednou lídrem Světového poháru. Pět závodů štafet v této pohárové zimě hovoří srozumitelnou řečí. Tři z nich Češky ovládly, v dalších dvou vystoupaly na stupně vítězů. Vyběhnou tak s číslem 1, které jim na základě pohárového žebříčku už od závodu v Ruhpoldingu právem náleží.
Ano, budou dnes pod tlakem.
„Ale to jsme přece už dávno, od první štafety, kdy jsme se letos na ty stupně postavily,“ tvrdí Veronika Vítková. „Od té doby se od nás očekává, že bychom to měly zopakovat. Na tlak jsme si zvykly.“
Kouč Zdeněk Vítek odříká svoji obvyklou štafetovou mantru: „Do osmého místa je to dobré, do šestého lepší a cokoliv dalšího je nadstandard.“
Ovšem i finišmanka Vítková připouští: „Po výsledcích z průběhu sezony by to bez medaile asi bylo trochu zklamání.“
Jitka Landová zatím na tréninku hledá a snad i nachází přesnou mušku, která ji při závodech v Kontiolahti opustila. Dnes bude potřeba.
„Já střílet umím, jen nevím, co tam poslední dobou při závodech předvádím. Možná mám problém s pravým ukazovákem, že není schopný spouštět včas rány,“ dumá žena pro třetí úsek. „Tak snad jsem teď zase našla sebedůvěru.“
Smíšek Eva Puskarčíková, ta nejmladší z party, sebe i ostatní přesvědčuje: Je to vlastně jen další svěťák. Pak vysvětluje: „Nechceme si připouštět, že jde o mistrovství světa, abychom se neuzavíraly do psychických mantinelů a nebyly vyjukané.“
Gabriela Soukalová ujišťuje: „Na štafetu se vždycky hrozně moc těšíme.“
Kdo se v ní dnes řadí k jejich největším sokyním?
„Německo, Ukrajina, Rusko,“ vypočítává Soukalová.
„Bělorusko, Francie, Itálie,“ přidává Puskarčíková.
„Šest zemí může mít na medaili. Možná i víc,“ shrnuje Vítková. To je pravda. Přidejme ještě Norsko a Polsko.
V historii mistrovství světa zatím slavilo Česko nebo Československo v ženské štafetě dvě medaile: bronz v roce 1989 a zlato v roce 1993.
Dnešní závod by měl být pro Češky zároveň i razítkem na malý glóbus z této discipliny, první v historii. K definitivě jim stačí 21. místo. Jedině fatální smůla v podobě neopravitelné technické závody, provinění se proti pravidlům nebo zranění, která by je ze závodu vyřadila, může Puskarčíkovou, Soukalovou, Landovou a Vítkovou o glóbus připravit.
V podstatě poprvé v sezoně nasadí všechny země do ženské štafety to nejlepší, čím právě disponují. Nikdo tentokrát neodpočívá, nešetří síly. Skončil čas velkých experimentů.
Nominace nepřinesly žádné velké překvapení.
V ruské čtveřici figuruje i senzační mistryně světa z vytrvalostního závodu Jurlovová, se kterou se před šampionátem do štafety nepočítalo. Mimo hru nakonec zůstala Podčufarovová.
Němečtí trenéři dali přednost Hinzové před Kummerovou. V běloruské sestavě chybí Dubarezavová, která byla dlouho stabilním článkem štafety. A Italové upřednostnili Vittozziovou před Sanfilippovou.
Už na prvním úseku to bude pro Evu Puskarčíkovou souboj s hvězdnými jmény, vždyť štafety rozbíhají i Hildebrandová, Skardinová, Bescondová či Glazyrinová.
Na druhém úseku se společně s Gabrielovu Soukalovou představí například Džymová, Oberhoferová, Virolajnenová.
Na třetím úseku poběží s Landovou rovněž mistryně světa Jurlovová a dvojnásobná medailistka Nowakowská.
A závěrečný úsek s Veronikou Vítkovou, to bude přehlídka výkvětu světového ženského biatlonu, na něj jsou nahlášeny také Dahlmeierová, Domračevová, Dorinová-Habertová, Wiererová, Semerenková, Eckhoffová, Šumilovová a Mäkäräinenová.
Čeká nás hodina a čtvrt vzrušující bitvy.
Gabriela Soukalová si v motelu Kontio vystavila na stolek svoji zlatou a stříbrnou medaili. Věří, že jim po štafetě přinese sestřičku. „Ale lámat si tím hlavu dopředu je zbytečné a svazuje to,“ říká.
Už nyní je to pro českou výpravu nejúspěšnější mistrovství světa v historii. A přitom stále nekončí...
