Po pětisetovém vítězství nad Chorvatem Ivanem Ljubičičem v Madridu v roce 2005 se Nadal kvůli bolestem podrobil rozsáhlému lékařskému vyšetření, které odhalilo vrozený problém s kostí v levé noze. Kvůli tomu propadl hluboké beznaději.
"Když jsem se dozvěděl diagnózu, bylo to, jako by mě střelili do hlavy. Ta kost mě stále bolí, ale držím to pod kontrolou," uvedl s tím, že zvažoval přestup k fyzicky méně náročnému golfu.
Těžké momenty prožil také v roce 2009, kdy měl po rozchodu rodičů psychické problémy, které se podepsaly na jeho výkonnosti. Prý kvůli tomu zvažoval účast na French Open, kde nakonec startoval jen kvůli tomu, že jako obhájce cítil povinnost nastoupit.
"Můj přístup byl špatný. Měl jsem deprese a postrádal jsem náboj," uvedl k tomu, proč na French Open neobhájil titul a následně odstoupil z Wimbledonu. "Bolela mě kolena, ale věděl jsem, že hlavní důvod je v mé hlavě," dodal.
Strýček ho trénoval a byl tvrdý
Právě zvládnout psychiku je podle něj na tenise to nejtěžší. "Nejtěžší je umlčet hlasy v hlavě, dostat z mysli úplně vše a soustředit se jen na hru. Začít myslet na vítězství znamená pohromu," napsal v kapitole s názvem Strach z vítězství.
Domnívá se, že se dokáže vypořádat s problémy lépe než jeho soupeři i kvůli tomu, že mu v dětství nic nedaroval jeho strýček a trenér Toni, které ho vedl ke spartánskému stylu života. Dokonce ho přirovnal ke španělskému dobyvateli ze 16. století Hernánu Cortésovi. "Neměl ke mně slitování. Udělal ze mě tenisovou mašinu, kterou nyní jsem. Jsem mu za to vděčný," píše Nadal.
