LN Když jste ve čtvrtek dojela štafetu, zdálo se, že vás ani nenapadlo, že jste se právě rozloučila se světovými šampionáty...
Došlo mi, že jsem dojela poslední závod na mistrovství světa. Velké věci to se mnou ale nedělalo.
LN Když vám trenér Stanislav Frühauf dával dohromady tréninkový deník pro Sapporo, omylem do něho psal, že vás tady čekají olympijské závody. Zdá se, že vás tím nabudil...
Tohle mistrovství bylo proti olympiádě sranda. No, sranda v uvozovkách. Olympiáda v Itálii byla desetkrát náročnější. Ohromný tlak, extrémní pozornost médií. V Sapporu vládla komorní atmosféra. Vás novinářů tu bylo jen pár, takže jsem měla klid. Byla jsem odtržená od všech tlaků, a protože mně tu nešel ani telefon, nic mě nerozptylovalo.
LN Za tři týdny vás čeká poslední závod v životě ve švédském Falunu. Tedy v místě, kde jste před čtrnácti lety začala při mistrovství světa nakukovat do světové špičky. Vzpomenete si ještě?
Já si pamatuju ze všech soutěží i naprosté detaily. Skandinávii mám obecně ráda, ale zrovna Falun pro mě ničím významný nebyl a nechovám k němu nějaký speciální vztah. Samozřejmě si ale pamatuju, že mistrovství světa pro mě tehdy dopadlo relativně úspěšně.
LN Když se před rokem loučila s kariérou Kanaďanka Beckie Scottová, poslední závod vyhrála. Jak důležitý bude pro vás výsledek falunského závodu?
Tyhle věci neřeším. Pro mě byl vrchol mistrovství světa a já jsem ráda, že se mi právě největší závod sezony podařilo vyhrát. Ve Falunu mně už na 99,9 procenta nepůjde o celkové vítězství ve Světovém poháru, takže nijak neprožívám, na jakém místě dojedu do cíle. Na březnové svěťáky na severu Evropy se ale těším. Většinou mě tam ovšem čekají samé klasiky, v programu už bohužel není žádný individuální bruslařský závod. Výsledkům až tak velký význam nepřikládám.
LN Po Falunu se vám život dost zásadně změní. Jak bude vypadat váš první den na Šumavě po skončení kariéry?
Několik prvních dnů bude stejných jako každý jiný rok po skončení sezony. Čeká mě tradičně hromada prádla a uklízení bince, který se mi doma pokaždé přes zimu nahromadí. Taky na mě budou čekat stohy papírů, účtů, pošty. Nejspíš absolvuju i nějaké společenské akce, které zatím odkládám, protože se ještě tři týdny chci věnovat lyžování. No a taky hodlám utéct asi tak na tři dny na sjezdovky.
LN Kampak?
No, to nemůžu prozradit. Ono je to takové, řekla bych, osobní. Zkrátka vyrazíme jen ve dvou a já organizaci téhle cesty vzala sama do rukou. Je to takové malé tajemství.
LN Napadlo vás, že si asi budete muset hlídat stravu, když přestanete s tvrdým tréninkem?
Já si každý rok po sezoně tak měsíc a půl doopravdy užívala. Volna i jídla. Letos ale na stravu budu muset myslet. Dala jsem si také předsevzetí, že alespoň obden budu sportovat. Zatím si z těchhle věcí sice dělám spíše trochu legraci, ale je mi jasné, že skutečně nebudu moci jíst tolik jako dosud.
LN Kam se poprvé po skončení kariéry vydáte na lyžích na výlet?
Hlavně, aby ještě na Šumavě nějaký sníh byl. Kam vyrazím, ještě přesně nevím, ale určitě pojedu ve volnějším tempu, abych se mohla i rozhlédnout kolem. Letos jsem si Šumavy moc neužila, trénovala jsem tam v zimě snad jen jednou.
LN Máte v plánu rozloučit s některými soupeřkami, které jste dlouhé roky při závodech potkávala?
Asi ani ne. Předpokládám, že se s nimi v budoucnu budu vídat. Třeba ale nějaké rozloučení, na které bych je pozvala, připravíme. Tahle věc je zatím spíš v oblasti úvah.
LN Jaké práci se vlastně hodláte věnovat?
Teď na jaře třeba přípravě sportovního seriálu Sportujeme s Katkou, který dostane nové rozměry. Těch aktivit ale bude samozřejmě mnohem víc.
LN Otázky na téma, zda se náhodou někdy k lyžování nevrátíte, vás příliš netěší. Proč to vlastně nenecháte otevřené? Vždyť člověk málokdy ví, co se stane za rok, za dva. Spousta špičkových sportovců se vrací k závodění. Třeba Martina Navrátilová, s níž jste se nedávno v Praze setkala.
Já ale nemám důvod pochybovat o tom, co už jsem stokrát řekla... Mimochodem, právě Martina mně poslala do Sappora gratulaci k titulu. Bylo to příjemné, udělala mi velkou radost.
LN Přemlouval vás někdo v poslední době, abyste si odchod ze scény ještě rozmyslela?
Třeba Pavel Kolář. Při Tour de Ski do mě trochu hučel, ať ještě pokračuju se závoděním. Povídal mi, že Honzovi Železnému radil, ať s atletikou skončí, ale mně že doporučuje, abych pokračovala. Prý ze mě cítí, že na to ještě mám. Jenže v mém případě nejde o otázku fyzičky, s ní bych problém neměla, ale spíše o chtění. I tady v Sapporu jsem se přesvědčila o tom, že vítězství je pořád úžasné, ale už mi nepřináší ty obrovské emoce jako v minulosti. A nechci už podstupovat to, co úspěchům předchází.
LN Norka Hilde Pedersenová vydržela lyžovat do svých 42 let. Bavily jste se spolu někdy o lyžařské dlouhověkosti?
S Hildou jsem mluvila naposledy před sezonou na Dachsteinu. Jela pár svěťáků a pak už nebyla nikde vidět. Ona ale začala vážně lyžovat až někdy kolem 25 let, do té doby se věnovala zimnímu orientačnímu běhu. Takže měla tu svoji kariéru trochu jinou. Já necítím problém kvůli věku nebo výkonnosti, to určitě ne, ale vnímám tyhle věci jinak než Hilde.
LN Před devíti lety vás o zlatou olympijskou medaili v Naganu připravila víceméně pouze smůla. Napadlo vás někdy, že by se váš sportovní život odvíjel možná trochu jinak, kdybyste tehdy vyhrála?
Po Naganu jsem byla hodně spokojená. Až později jsem pochopila, jakým způsobem v té době Rusky vyhrávaly... Když si uvědomím, co jsem si mohla z Nagana přivézt, tak mi je smutno. I kdybych tam ale tehdy vyhrála, tak bych vydržela nejspíš lyžovat stejně dlouho. Možná bych jen o trochu dříve vybudovala kolem sebe svůj tým, takže bych mohla být dříve i na vrcholu.
LN Jenže svět by v případě vašeho zlata v Naganu přišel o nezapomenutelný „hollywoodský“ příběh z olympiády v Turíně...
Já bych se ale zlaté olympijské medaili z předchozích her určitě nebránila...
