„O tom se mi nezdálo ani v nejkrásnějším snu,“ tvrdil. Pozvánku do reprezentace dostal coby náhradník v pondělí. „Kdybych nebyl tady, asi bych vyrazil do lesa,“ usmíval se.
I pro vás jako myslivce je jistě lepší sestřelit Wales než srnce...
To určitě.
Když sečtete myslivost a fotbal - byly tohle vaše nejlepší trefy?
Samozřejmě. Těch mysliveckých zatím moc není, jen srnec a nějaké prase. Na to bude čas až po fotbale, teď se to nedá moc stíhat. Je to spíš koníček a odreagování.
Možná vám přibude i daleko víc reprezentačních povinností. Neříkáte si o nálepku žolíka, kterou kdysi nosil Milan Baroš?
To nevím. Jsem hlavně strašně rád, že jsem dostal šanci si za nároďák zahrát. A to, že jsem dal dva góly, je jako z pohádky. Ale jinak zůstávám na zemi.
Necítíte, že byste na Slovensku mohl být v základu?
Jsem rád už za tu dobu, co jsem byl za hřišti. A za góly. Jenže to je práce celýho mančaftu, jenom ten výsledek prostě vyšel na mě.
Ale levné to mít nebudete, za první start i góly se platí...
To už mi někdo říkal. Zaplatím strašně rád.
Nemyslel jste si ještě ráno, že skončíte jenom na tribuně?
Myslel. Už lavička pro mě byla perfektní.
Co vám blesklo hlavou, když jste se dozvěděl, že jdete na hřiště?
Už jsem něco tušil, když jsme se rozcvičovali. A taky jsem viděl, že toho Marek Kulič strašně moc oběhal. Věděl jsem, že když půjde Marek dolů, nastoupím místo něj, takže jsem se na to mohl připravovat.
Byl jste nervózní?
Nejvíc na začátku, když jsme se rozcvičovali před výkopem, protože před takovou diváckou kulisou jsem ještě nehrál. Když jsme si pak kopali, všechno to ze mě spadlo.
Co vám po gólu projelo hlavou?
Ohromná radost, ani jsem nevěděl, kam mám běžet. Najednou u mě byl Honza Koller a strhnul mě na zem. Vůbec nevím, co jsme řvali. Ale diváky jsem vnímal.
Když brzy přišlo velšské vyrovnání, nepropadli jste skepsi?
Ne. Tomáš Rosický hned vzal balon a šel na půlku. Říkali jsme si, že gól ještě dáme, a nakonec se nám to podařilo.
Kdyby se to nepovedlo, přišla by vaše první trefa vniveč...
Pořád zbývalo pět minut do konce, už předtím jsme tam měli náznaky brejků. Ale hlavně s Honzou Kollerem na hrotu je každý balon do vápna strašně nebezpečný.
Místo Kollera jste ale slavil znovu vy. Která z gólových euforií byla větší?
Pořád tomu ještě nevěřím. Euforie byla, ale nevím, která větší...
Není toho na vás moc?
To ne. Mám obrovskou radost. Dojde mi to asi až později.
Kdyby vám někdo tenhle příběh vyprávěl před týdnem, kdy jste ještě ani nebyl v nominaci, co byste mu řekl?
Že se asi zbláznil.
