130 let

Petr Svoboda slaví bronz v závodě na 60 metrů překážek na halovém mistrovství Evropy v Bělehradě. | foto: ČTK/AP

Rozhovor

Nejvíc se bojím, že budu zdravý a nebude sezona, říká překážkář Svoboda

Sport
  •   17:44
Praha - Konec roku tráví atlet Petr Svoboda už pravidelně při tréninkovém cyklu na Kanárských ostrovech. A výjimku neudělal ani letos. O české Vánoce se však přece jen připravit nenechal.

Do závodu Turné v Ga-Pa se kvalifikovali Kožíšek a Polášek, Koudelka se dál nedostal

Pobyt na Tenerife by mu mohl leckdo závidět. Zvlášť letos, kdy cestování výrazně ovlivňovala pandemie koronaviru. Jenže překážkář Petr Svoboda neletěl na Kanárské ostrovy lenošit, naopak, dává si pořádně do těla, aby byl dobře připravený na další atletickou sezonu. Pokud bude.

„Jsem tady už od konce listopadu. I když 18. prosince jsem na týden přijel zpátky domů, abych si s rodinou a přítelkyní užil Vánoce,“ hlásil ze španělského ostrova šestatřicetiletý rodák z Třebíče, který vyrůstal v Budišově. „Hned po svátcích jsem se na Kanáry vrátil a budu tady až do 15. ledna,“ doplnil halový evropský šampion z roku 2011.

Petr Svoboda čeká na potvrzení toho, že bude třetí na 60 metrů překážek na...
Překážkář Petr Svoboda slaví první místo v cíli

V létě jste se chlubil, že zatímco většina lidí v období různých nařízení kvůli nemoci covid-19 tloustla, vy jste dodržoval životosprávu a svoji váhu díky tomu dokonce snížil. Platí to i teď po Vánocích?
Snažil jsme se, jenže zrovna letos mi přišlo, že se všem náramně podařily vanilkové rohlíčky. A vůbec všechno cukroví, takže jsem furt uzobával. (směje se) 

Nebál jste se potom stoupnout na váhu?
Naštěstí mě to nijak zásadně nepoznamenalo. Měl jsem totiž z Kanárů dobře rozjetý metabolismus. Splnil jsem si svoje chuťové přání a teď už zase budu pár týdnů jen o rýži a mase.

Na zloděje by zakřičel znovu

Nepříjemný zážitek z letošního napadení se snaží z paměti vytěsnit. A možná už by se mu to i povedlo, jenže před pár dny se mu znovu připomněl. Českému překážkáři Petru Svobodovi totiž zavolali z kriminálky.

„Nabídli mi, že můžu nahlédnout do spisu, protože případ jde k soudu,“ prozradil třebíčský rodák, který si letos v červnu všiml před jedním z pražských obchodů party zlodějíčků. A chvilku poté, co jim dal najevo, že jejich počínání zaznamenal, dostal od jednoho pořádnou ránu do hlavy.

„Ty lidi toho mají na svědomí víc. A mnohem horší věci. Tři dny po mně prý napadli někoho dalšího. Je to spodina společnosti,“ poznamenal na adresu násilníků.

Většina lidí by možná při pohledu na zloděje raději vůbec nereagovala, Svoboda má ovšem jasno. „Udělal bych to znovu. Jen bych byl opatrnější, hlídal bych si víc záda,“ podotkl.

Znovu potkat na ulici onu povedenou skupinku by každopádně nechtěl.

I když...

„Jeden čas jsem si to docela přál. Měl jsem na ně děsný vztek a chtěl jim ublížit,“ přiznal Svoboda, kterému napadení připomínají tři stehy. „Naštěstí při mně znovu stál anděl strážný a nedovolil, abychom se někde v temné uličce znovu potkali,“ dodal s úsměvem.

Toho, že by se spletl, se přitom nebojí. „Poznal bych je, zaryli se mi do paměti dost výrazně. Asi je budu mít v hlavě ještě dost dlouho,“ svěřil se.

Nicméně nahlédnout do spisu odmítl. „Domů se vracím až v polovině ledna, takže bych to nestihl. A doufám, že ani k soudu nebudu muset, že postačí moje tehdejší výpověď,“ dodal Svoboda.

Vánoce a konec roku, to není jen cukroví, ale také pohoda u televize. Stihl jste se za těch pár dnů doma podívat aspoň na některé pohádky?
Viděl jsem Tři oříšky pro Popelku a Šíleně smutnou princeznu. A celé jsem to pak završil Pelíškama. To prostě musí být.

Výhodou je, že dnes si člověk může pohádky pustit na počítači prakticky kdekoliv...
Přesně tak, takže další várku pohádek a filmů už si dám tady. S přítelkyní Kačenkou si po tréninku určitě pustíme Pupendo nebo S čerty nejsou žerty.

Na Tenerife jste odletěl s celou skupinou trenéra Luďka Svobody?
Ne, jsem tady sám. Tedy ne úplně, jsou tady i atleti z Dukly Praha. Ale jinak teď máme s koučem takový distanční trénink. (směje se) On je častěji v karanténě kvůli covidu, a navíc má na starost víc atletů, takže já teď spolupracuju dost s Romanem Zubkem, který se mnou může být častěji.

Jak je to s opatřeními proti šíření koronaviru na Kanárských ostrovech? Jsou stejně přísná jako u nás?
Taky tady člověk musí všude nosit náhubek, tedy roušku. Ale při tréninku ne. To by sebou půlka z nás švihla na zem.

Uměl jste si při prvních informacích o nakažených představit, že by mohl koronavirus až tak zásadně zasáhnout celý svět?
Vůbec. Já patřil spíš k těm, kteří ho zlehčují. Jasně, znám lidi, kteří mi říkají, že někdo od nich, kdo byl zdravý, se najednou zhoršil, nebo dokonce umřel. Ale pak dodali, že to byli vesměs staří lidé s jinými vážnými problémy.

Takže vy vnímáte covid-19 spíš jako chřipku?
Nechci tu nemoc v žádném případě zlehčovat, jen si myslím, že pokud má člověk dobrou imunitu, tak ji prodělá s lehčím průběhem.

Vy jste zatím pozitivní nebyl?
Ne, a to i přesto, že kolem mě bylo nakažených lidí dost. Nechytil jsem to od nich. A vlastně i oni byli vesměs bezpříznakoví. Podle mě se tahle doba hrozně divně obrátila.

Jak to myslíte?
Dřív chodili lidi do nemocnice, když byli opravdu nemocní, zatímco teď tam chodí, aby zjistili, jestli náhodou nemocní nejsou. To je postavené na hlavu. Třeba můj trenér musel být kvůli dvěma nebo třem klukům ve skupině už několikrát v karanténě.

Je to pro vás promarněný čas?
Člověka označí za infekčního, udělají z něj pacienta a zavřou ho doma. A přitom mu kolikrát vůbec nic není. Hlavně na začátku toho všeho, když ještě nebylo moc informací, si lidé museli připadat jako pokusní králíci.

Chápu, že konkrétně vy zřejmě spoléháte na svoji imunitu a dobrou kondici, ale přece jen, nebojíte se o své blízké?
Brácha už covid měl, ale taky byl bezpříznakový. Rodiče mu zpočátku nechávali jídlo za dveřmi, jenže když zjistili, že mu vůbec nic není, tak opatrnost postupně opadla. Ale u babiček jsme teď o Vánocích roušky měli. A taky jsem seděl raději trochu dál.

Už jste slyšel, že psychicky odolní lidé se nákazy nemusejí obávat?
Jestli je pravda, že covid nesedá na lidi, kteří berou věci s nadhledem a nepropadají hned panice, tak si myslím, že jsem poměrně dost imunní. (usmívá se) Kéž by to tak opravdu bylo. Podle mě jsou někteří lidi úplně šílení, dezinfikují každou věc, kterou vezmou do ruky. To mi nepřijde normální.

Kvůli pandemii se letos zrušila celá řada sportovních akcí, včetně olympijských her. Věříte, že se v náhradním termínu uskuteční v relativně normálním módu?
Doufám, že ano. Četl jsem v e-mailu, který mi přišel od Martina Doktora z olympijského výboru, že bude jakýsi aklimatizační kemp, týden před závodem se pak pojede do Tokia, tam se odzávodí a hned se poletí domů. To vidím jako rozumný plán. Víte, čeho se teď nejvíc bojím? Toho, že jsem zdravý a nebude sezona.

Necháte se očkovat proti covidu19?
Rozhodně ano, protože ani nemám jinou možnost. Bude to pro mě jednodušší kvůli olympiádě i všem ostatním závodům.

Nebojíte se?
Ne, protože věřím systému, že by žádnou nebezpečnou vakcínu jen tak neschválil.

Co byste si nejvíc přál do nového roku 2021?
Já teď budu trochu za Miss České republiky a řeknu, že světový mír. (směje se) Ale ne, teď vážně, přál bych si, aby už nebyl žádný koronavirus. Aby zmizel, a s ním i všechny komplikace.

Autor: