Češi jdou proti nejlepšímu obránci Euroligy. Chci dopřát vynikajícím fanouškům výhru, říká Hanga |
„Rád si zablbnu na tréninku s míčem, ale na hraní už to není. Trénovat je jiné než hrát. Na druhou stranu jsem moc rád, že tu můžiu s kluky být jako trenér. Snažím se nebýt rušivým elementem. Naopak se snažím být spojkou mezi trenérem a kluky, s nimiž jsem ještě nedávno hrál. Snažím se nimi věci probírat z hráčského hlediska, protože z lavičky je vidět mnohem víc než z palubovky,“ přiznal sedmatřicetiletý Bartoň.
Luboši, jak se cítíte na druhé straně barikády?
Mám pořád v sobě ještě hráče. Trenérem se stávám postupně, ještě nejsem určitě tím, kdo by měl tým vést jako hlavní trenér. Ale spojuje realizační tým s hráči, sám se přistihnu, že si s kluky rád zablbnu. Nemluvím s nimi jen o taktice, ale o tom, jak vnímají věci na palubovce a jak je vnímám já. V autobusu za nimi chodíme dozadu a probíráme různý blbosti.
Je to právě důvod, proč si vás trenér Ginsburg vzal do realizačního týmu?
Moje hlavní stránkou je teď dostávát do kluků sebedůvěru, protože máme hodně nováčků v týmu, kteří na velké akci jako je mistrovství Evropy ještě nikdy nehráli. Třeba Jarda Bohačík měl v přípravě výborné zápasy, táhl nás, ale teď ještě nedal ani bod. To je dané nejen tím, že mu to tam nepadá, ale i tím, že si brzo udělá fauly. Je na něj určitě větší tlak, protože my vedle Satyho (Tomáše Satoranského) potřebujeme někoho, kdo nás bude bodově táhnout. Já si ho proto beru stranou a řeknu mu: ‚Hraj v klidu, to co vždycky a ono to přijde. Musíš se chytnout nějaké drobnosti, která se ti povede a od toho se odrazit.‘ Není to vůbec o tom, aby trefil trojku nebo dal nějaký těžký nájezd, ale aby pomohl týmu nějakou povedenou přihrávkou, vypíchnutou přihrávkou nebo dobrou obranou.
Je to dáno i tím, že jste jedním z nejlepších z českých basketbalistů v historii, od kterého připomínky vezmou bez výhrad?
Nevnímám to tak a ani tak nepřemýšlím, že jsem Bartoň a že všichni musí poslouchat jen mě. Stejně to mají i ostatní trenéři, i u nich platí, že se hráči snaží plnit všechno, co po nich chtějí. U každého to je ale jiné. Někdo si pro rady chodí sám, potřebuje poradit, co bych dělal já, mou prací ale je, abych za kluky přišel a snažil se jim pomoci.
Sám Tomáš Satoranský přiznal, že mu radíte, aby to bral často na sebe a cpal se do koncovky...
Saty je bohužel moc osamocený v tom lídrovství. Co se týče zkušeností a potencionálu, je náš jasně nejlepší hráč. V jeho DNA je ale to, že hraje za každou cenu pro ostatní. Proto se mu snažím připomínat, že to musí změnit. Budeme úspěšnější, když bude hrát agresivní, když bude hrát na koš, než když bude hledat volné pozice pro své spoluhráče. Když bude hrát víc do koše, bude nejen získávat fauly, ale víc hráčů se na něj bude soustředit a naši hráči budou volní na střelbu. Je vidět, že mu to někdy jde proti srsti a že nemůže být agresivní celých 40 minut, ale snaží se to plnit a hodně nám tím pomáhá. Už dřív to bral hodně na sebe, ale teď je to ještě markantnější.
Takže vy jej nutíte, aby byl i nejlepším střelcem týmu?
Je důležité mít v týmu hráče, který to v důležitých momentech zápasu vezme na sebe tak, jak to dělal Blake Schilb a byl úspěšný. Dával vždycky důležitou střelu ve správný moment a tím nám vyhrával zápasy. A protože teď nemáme hráče podobného kalibru, musí to na sebe brát Saty. Ale věřím, že se najdou i další kluci, kteří se to na sebe nebudou bát brát zodpovědnost. Tak jako třeba Vojta Hruban proti Rumunsku.
S čím půjdete do dnešního klíčového zápasu proti Maďarsku?
Kluci už v zápase s Rumunskem pochopili, jak se tyhle zápasy o všechno hrají. A teď budou mít výhodu, že jeden takový zápas už zvládli, kdežto Maďaři půjdou do utkání bez výhry. Kluci do toho proto půjdou s čistou hlavou, a když budou hrát dobře v obraně a nebudou se bát jít do střelby, nebojím se, že bychom zápas nezvládli.