Na modré scéně Laver Areny v odpoledním žáru krotila zlomyslnou trému. Cítila, jak jí haraší v hlavě a ochromuje svaly. Na jedné straně dvorce při servisu ztrácela míček ve slunečním svitu.
„Nic nevidím!“ ukazovala znakovou řečí trenérovi Jiřímu Vaňkovi na tribunu. Dokonce zvažovala, že zkusí podání spodem. Z hlavy si strhla zpocenou čelenku, což obvykle značí, že jde do tuhého.
V osmifinále Australian Open ztratila s Mariou Sakkariovou první sadu v tie breaku. Svalnatá Řekyně kmitala po základní čáře, zuřivě bušila do míčků a štěkala na rozhodčího, když si myslela, že měl zahlásit aut.
Stadionem se rozléhaly chorály a skandování jejích odvázaných fanoušků: „Hellas, Hellas! Olé, olé, Maria. Páme! Ojojoj, Sakkari!“
Kvitová se po zápase objala se svou soupeřkou Sakkariovou.
Dívka troufalých slov a bojovného vzezření ve druhé sadě vedla ještě 2:1 a 40-15 při podání nasazené sedmičky a na obzoru už se jí mohl rýsovat překvapivý postup mezi osm nejlepších.
Věřila si. Vždyť loni Kvitovou dvakrát skolila. Nedává si přízemní cíle. Nenechala se vyrušit ani několika nízkými přelety stíhaček, které tenistkám připomněly, že Australané slaví státní svátek.
„Rámus byl strašně silný. Zdálo se mi, že jsou ta letadla přímo nad námi. Skoro jsem se bála, že to do něčeho napálí,“ popisovala Kvitová.
Na centrkurtu si připadala jako někde na Fed Cupu. Když si po utkání třásla pravicí s rozhodčím, prohodila: „Dneska to bylo jako na fotbale, že?“
Bouřlivé prostředí ovšem devětadvacetileté levačce nevadí. Spíš naopak. „Řekové byli hodně hluční, naštěstí se jejich přání úplně nepovedlo,“ poznamenala se stopovým množstvím zadostiučinění v hlase.
Řekyně Maria Sakkariová.
Není radno dráždit českou lvici, když zrovna působí poněkud ospale. „Když lidi fandí proti ní, kolikrát se zdravě naštve, takže jí vlastně pomůžou,“ řekl kouč Jiří Vaněk.
Vyhecovala se. Pozvolna získávala jistotu. Diktovala dění na kurtu. S mizící nervozitou přibývaly přesné rány k lajnám.
„Snažila jsem se dostat do své obvyklé palby. Zachránila mě moje bojovnost. Pořád jsem věřila, že se rozjedu. Viděla jsem, že když na ni tlačím, tak nestíhá. Ve druhém setu jsem to zlomila a vydržela až do konce.“
6:7, 6:3, 6:2... Kvitová předvedla svůj první grandslamový obrat ze stavu 0:1 na sady od Roland Garros 2015, kde udolala Španělku Silvii Solerovou 6:7, 6:4, 6:2. Tentokrát je výhra ještě cennější.
Nebezpečná Řekyně, číslo 23 na žebříčku, je totiž na vzestupu. „Má pestrý rejstřík úderů, cit pro balon, umí v podstatě všechno,“ přikyvuje Kvitová. „Jsem ráda, že jsem nakonec našla svou hru, i když to bylo těžké. Snad mi tahle zkušenost pomůže v dalším kole.“
Ano. Ve čtvrtfinále se Kvitové bude hodit každá špetka sebedůvěry. Vždyť v něm narazí na domácí hrdinku a světovou jedničku Ash Bartyovou.
