Jaký byl tenhle Švýcar, který se dožil 67 let a mezi lety 1970 a 1980 patřil k nejlepším pilotům formule 1? Určitě hodně nesmlouvavý bojovník. Soupeři byl proto přezdíván Clay. Ač prošel řadou hrůzostrašných havárií, dlouho se mu vyhýbala vážnější zranění. Žádný karambol ho nepoznamenal tak, aby zanevřel na automobilový sport.
O jeho povaze svědčí i skutečnost, že když mu kariéru násilně přervalo těžké zranění v Long Beach a zbytek života strávil v pojízdném křesle, nikdy nerezignoval, dál se rval, a dokonce závodil s upravenými vozy.
Mezi jeho nejpozoruhodnější vystoupení patří v roce 1988 účast na Rallye Paříž-Dakar. S kopřivnickou Tatrou 6x6 dokázal dokonce vyhrát prolog. Ještě o jedenáct let později závodil na motokárovém klání tělesně postižených ve Francii s takovou vervou, že havaroval a zlomil si nohu.
Ve formuli 1 prožil nejslavnější období ve stáji Ferrari, pro kterou vybojoval za šest let čtyři prvenství. V roce 1974 skončil o pouhé tři body druhý za Emmersonem Fittipaldim, v sedmdesátém byl třetí.
„Ztratili jsme odvážného jezdce a člověka, který stejně tak žil. Vzpomínám na něj nejen jako na jednoho ze svých závodníků, ale také na někoho, kdo měl k Ferrari opravdu vášnivý vztah,“ řekl prezident italské automobilky Luca di Montezemolo, který byl v 70. letech manažerem týmu Ferrari. Páté vítězství v Grand Prix získal pro stáj Williams. „Byl to gentleman a byla radost mít ho v týmu,“ uvedl týmový šéf Frank Williams o jezdci, který odjel 132 Velkých cen a v osmadvaceti se umístil na stupních vítězů.
Gianclaudio Giovani Ragazzoni se narodil ve švýcarském Mendrisu, ale podle jména mu v žilách kolovala horká italská krev. Proto býval často impulzivní a někdy nedokázal potlačit svůj temperament.
Kvůli tomu se možná často dostával do situací, které byly na hraně. Ještě v závodě F3 v roce 1968 v Zandwoortu měl kolizi s Chrisem Lanbertem, jehož vůz vletěl do diváků a pilot za několik dní zemřel. Sám měl za čas namále v Monaku, kde jeho monopost prolétl pod svodidly. Mluví se o zázraku, že dokázal sklopit hlavu... Ve formuli 1 byl u Ferrari jeho týmovým kolegou Rakušan Niky Lauda, mistr světa. Říkalo se ale, že vyhrává na autech, která Regazzoni otestuje.
Možná nevěděl, že prší
Na jedno Clayovo vítězství se ale jen tak nezapomene. V jeho nejlepší sezoně 1974 se na Nürburgring snášel nepřetržitý liják, ale on své soupeře deklasoval rozdílem třídy. „Buď je šílenec, nebo supertřída. Nebo vůbec nevěděl, že prší,“ kroutil hlavou Argentinec Reuteman.
Dva roky nato se Regazzonimu splnil sen, když se dostal na start kultovního závodu 500 mil Indianapolis. Při tréninkové nehodě ale totálně zrušil auto, sám však vyvázl nezraněn. Právě od té doby přibyl k bojovné přezdívce Clay přívlastek „Nezničitelný“.
Do dějin F1 se zapsala událost z třiasedmdesátého roku v jihoafrickém Kyalami. Regazzoniho BRM byl po hromadné havárii v plamenech. Pořadatelé nevěděli, kam dřív skočit. Chladnokrevnost ale prokázal Mike Hailwood. Přiběhl k hořícímu vozu, plameny částečně hasicím přístrojem udusil a pak z vraku vytáhl bezvládné tělo. Oba při tom utrpěli řadu popálenin, ale Brit soupeře zachránil. Později byl za tento statečný čin vyznamenán.
Posledním závodem Švýcara v F1 byla Grand Prix USA v roce 1980. Na rovince mu v téměř třísetkilometrové rychlosti vypověděly službu brzdy. Ještě nasměroval neovladatelné „torpédo“ Ensign do únikové zóny, ale po nárazu do bariéry pneumatik byla přední část vozu na šrot. Zdravotníci vytáhli Regazzoniho z vraku až po půlhodině.
Následovala pětihodinová operace, ale ani ta mu kvůli poškození míchy nevrátila možnost chodit.
