24. ledna 2019 10:25 Lidovky.cz > Sport > Ostatní sporty

Moc lidí mi po zranění nevěřilo. Snad jsem je potěšila, radovala se finalistka Kvitová

Kvitová převedla drtivý druhý set a zaslouženě zvítězila. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Kvitová převedla drtivý druhý set a zaslouženě zvítězila. | foto: Reuters

Melbourne / Praha Ještě rozhicovaná ze zápasu vyšlapávala Petra Kvitová únavu na rotopedu a četla si zprávy na telefonu. Šestnáct tisíc kilometrů od domova překvapeně zjišťovala, kolik jejích fanoušků si na časné čtvrteční ráno nařídilo budík. „Asi to u nás docela žije,“ konstatovala pak na tiskovce vesele čerstvá finalistka Australian Open.

Ještě nevěděla, zda se o trofej utká s Karolínou Plíškovou, či s Naomi Osakaovou. Netušila, zda se v českém derby střetne s parťačkou z Fed Cupu, nebo se šampionkou posledního US Open (čeká ji Osakaová).

Naprosto zřetelně si však uvědomovala, že se jí povedlo cosi mimořádného. Po vítězství nad Američankou Danielle Collinsovou 7:6, 6:0 si v sobotu zahraje o svou třetí grandslamovou trofej.

Poprvé od přepadení a vážného zranění ruky v prosinci 2016 se na jednom ze čtyř nejslavnějších podniků prodrala tak daleko.

Jak začal váš postupový den?
Od rána jsem se cítila docela dobře, i když se to do prvního setu moc nepřeneslo. Byla jsem v něm hodně nervózní. Vyspala jsem se dobře, až jsem si říkala: „To je zvláštní, když mám semifinále.“

Jak obtížný byl úvod utkání, v němž jste nepůsobila tak uvolněně a sebejistě jako v předchozích partiích?
První set jsem musela vybojovat a zůstat silná v hlavě. Ona mě brejkla a já jí hned musela vzít servis zpátky. Tie break (7-2) jsem na mé poměry zvládla hodně dobře, za což jsem ráda. Uklidnila jsem se před ním a hrála v něm každý míček poctivě.

Petra Kvitová čeká na to, až organizátoři zavřou střechu nad kurtem.
Takhle slavila Kvitová zisk prvního setu.

Jaké to je vrátit se zpátky do grandslamového finále?
Po dlouhé době, že? Po pěti letech. Musela jsem hodně pracovat, abych se do něj zase dostala. Pocit je neskutečně sladký, jsem opravdu šťastná. Přitom moc lidí nevěřilo, že se po operaci ruky vůbec ještě někdy vrátím na kurt. Bylo jich pár, pomohli mi, když jsem nejvíc potřebovala, a já jsem za ně vděčná. Snad jsem je potěšila.

Ve finále se vám obvykle daří. Vyhrála jste jich osm za sebou. Kolik sebevědomí můžete z příznivé bilance načerpat?
Je lepší vědět, že mi finále jdou. Každé je jiné, protože se koná jinde, narazíte na jinou soupeřku za odlišných podmínek. Na grandslamech jsem zatím stoprocentní, ale ani to mi nic nezaručuje. Každopádně mám ráda velké stadiony, velké zápasy, takže se velice těším.

Věděla jste, že při zápase může být zatažená střecha?
Někdo mi říkal, že ve čtvrtek bude hodně horko. Tak jsem se ráno ptala na WTA, jaká jsou pravidla. Jsem ráda, že máme tohle pravidlo a tuhle možnost. Myslím, že je někdy nebezpečné hrát v extrémních podmínkách.

Přála jste si, aby se hrálo pod střechou?
Tyhle úvahy jsem odblokovala. Vím, že jsem zlepšila kondici a že už můžu hrát hodně dobře i ve vedrech. Jako se Sabalenkovou v Sydney nebo i finále s Bartyovou, ve kterém jsem byla hodně unavená, ale zvládla ho navzdory křečím.

Přesto jste se zaradovala, když oznámili zatažení střechy za stavu 4:4?
Při zápase se snažím přemýšlet pořád pozitivně. Říkala jsem si: „Fajn, bude hala. Nebude takové vedro.“ Ale ani soupeřce to podle mě tolik nevadilo, hraje rychle a agresivně.

Dostala jste nějaké zvláštní gratulace?
Přišlo mi strašně moc zpráv, až se divím. Začaly jsme hrát, když byly v Česku čtyři hodiny. Překvapilo mě, že lidi doma vstávají, ale asi to tam docela žije. S Karolínou Plíškovou postupující v druhé půlce pavouka se český fanoušek vůbec nenudí. Jsem ráda, že u nás tenis takhle jede.

Najdete na Lidovky.cz