Nový šéf NSA Neusser: Hlavní zbraní agentury jsou peníze. A také komunikace, ego musí stranou

Své plány představil v rozhovoru pro Lidové noviny a Lidovky.cz.

Lidovky.cz: Kdy proběhl první kontakt mezi vámi a premiérem?
Začátkem minulého týdne jsme se začali bavit, schůzka proběhla koncem týdne. Nebavili jsme se o ničem konkrétním, představil jsem mu jen své nápady a vizi. Ještě v tu dobu jsem byl přesvědčen, že budu kandidovat do čela Českého olympijského výboru (Neusser kandidoval proti současnému předsedovi ČOV Jiřímu Kejvalovi, po nástupu do čela NSA kandidaturu vzdal – pozn. red.), což bylo vyústění mého celého působení ve sportovním prostředí, a hlavně činnosti v plénu ČOV.

Lidovky.cz: Premiér vám říkal, že Milan Hnilička plánuje skončit?
Pan premiér říkal, že se o tom bavíme čistě hypoteticky. Zajímala ho moje představa a pohled na sport v Česku, nejenom v rámci sportovní agentury. Mluvil jsem také o ČOV, vlivu covidu a sportování dětí. Vysvětloval jsem to hlavně na pozici ČOV, což bylo v té době ostatně moje téma. Rozešli jsme se s tím, že si ještě dáme vědět.

Lidovky.cz: Premiér tedy chtěl znát jen vaši vizi?
Ano, řekl jsem mu, že tu dlouhodobě postrádám hmatatelnou koncepci, na jakou jsem zvyklý z dvanácti let působení v zahraničí. V mnoha zemích jsem působil jako trenér a musím říct, že nám tu dlouhodobější plány jednoznačně chybí. Nevím, zda to dokážu zvládnout během pár měsíců či let, ale někde se začít musí.

Lidovky.cz: Čím jste premiéra ohromil, že vás oslovil. Nějakou vizí?
Na to se musíte zeptat pana premiéra.

Lidovky.cz: Co tedy musíme změnit?
Musíme začít přemýšlet trochu jinak. Nemusíme na sport koukat jako na oblast „kamarádšoftů“, což se děje. Skvělých trenérů a sportovců přitom máme spoustu. Vždyť se podívejte, kdy se národ nejvíce semkne: když je nějaký sportovní úspěch. Docela dlouho tu ale žádný nebyl. A pokud nebudeme pracovat koncepčně, ani nepřijde. Samozřejmě tu máme řadu špičkových individuálních sportovců jako třeba Ester Ledecká a další. Jsem ale přesvědčen, že takových sportovců máme mnohem víc, ale odpadají okolo patnácti až šestnácti let.

V kolektivních sportech je to ale něco trochu jiného, nemají taková rodinná tajemství předávaná po generacích jako individuální sporty. Kolektivní sporty naopak potřebují sdílenou metodiku a spolupráci. Tím neříkám, že se chci věnovat jen týmovým sportům. Mám zkušenosti třeba z Belgie, která je nyní nejlepší tým na světě v pozemním hokeji a vlastně i ve fotbale. S tím začala před dvanácti lety, za úspěchy reprezentace stojí i dobrá práce s dětmi v malých klubech. My teď sportu navýšili peníze ze čtyř na 11 miliard. Tak kdy jindy toho máme využít? Proto potřebujeme, aby nám třeba ČOV řekl, že za čtyři roky chtějí mít například 200 olympioniků, a předložit plán, jak toho chtějí docílit. Totéž platí pro kluby a svazy.

Lidovky.cz: V říjnu nás čekají sněmovní volby, teoreticky tak můžete za pár měsíců skončit. Jakého minima byste chtěl dosáhnout?
Pokud budu myslet na to, že tu vydržím maximálně do listopadu, tak tu nic neudělám. Samozřejmě se může stát, že si budoucí politická garnitura bude představovat něco jiného. V rámci tohoto roku chci dokončit započatou práci a přijít s vizí pro rok 2022. Je potřeba přicházet s ambicemi, chci od některých svazů slyšet, že chceme postavit nejlepší tým světa. A já budu chtít vědět, ve kterém sportu máme v tomto směru největší potenciál.

Lidovky.cz: To zní jako velký tlak na výkon ve vrcholovém sportu. Zrovna covid ale ukázal, že aktivní životní styl a rekreační sport jsou nepostradatelné...
To si plně uvědomuji. Všechno začíná v tom sportovním podhoubí plném malých sportovců a jejich trenérů. Proto chci, aby se ve velkých investicích do sportu viděli všichni: od učitele přes školu až profesionály. Začít by bylo dobré právě na školách, kde bychom měli přidat hodiny tělocviku. A také aby sportovci nemuseli končit kvůli studiu. Podívejme se, jak skvěle fungují ve světě univerzitní ligy. Mladý člověk musí vědět, že může studovat a sportovat zároveň, a nakonec se rozhodnout, jakou cestou se vydat. Ale konečný cíl je, aby se celý národ hýbal a měl k tomu možnosti.

Lidovky.cz:  Berete vážně tu vizi univerzitního sportování? U nás nikdy nezakořenila...
Beru to naprosto vážně a byl bych za to strašně rád. Právě univerzitní sport je skvěle udržitelný. Mám osobní nepříjemnou zkušenost z Fakulty tělesné výchovy a sportu, kde mi proděkan řekl, že si musím vybrat, zda chci sportovat, nebo studovat. To jsem absolutně nepochopil, zvlášť na této fakultě. Líbí se mi modely ze Spojených států či Británie, byť jsou to samozřejmě extrémní příklady. Někde je ale nutné začít. Jsem přesvědčený, že univerzitní a školní sport je vděčné téma, které nakonec pomůže všem. A mladí sportovci nebudou muset končit proto, že se dostali na medicínu nebo na práva. Místo toho dostanou šanci pokračovat ve svém sportu společně se studiem. Přiznávám, že je to ambiciózní.

Babišem dosazené místopředsedkyně sportovní agentury možná skončí. Nový šéf na jejich posty vypíše konkurz

Lidovky.cz: Chcete si nad tím sednout se současným a třeba budoucím ministrem školství?
Mluvit musím se všemi. S panem ministrem Plagou budu mluvit záhy, sám na to nebudu stačit.

Lidovky.cz: A víte, že zrovna s resortem školství má agentura napjaté vztahy, jelikož mu „sebrala sport“?
To jste řekl vy. Já jsem to také slyšel, ale chci si udělat vlastní názor a nechci nikoho nálepkovat.

Lidovky.cz: Musím se zeptat na Jiřího Kejvala, kterého jste hojně kritizoval. Je jasným favoritem na obhajobu křesla v čele ČOV. Jste připraven ve vztazích s ním otočit list?
Velmi jsem o tom přemýšlel a samozřejmě jsem připraven list otočit. Nechci si tu honit ego a tvrdit, že jsem měl pravdu. Ale v rámci ČOV existují věci, které tam chybí. To jsou třeba demokratické principy volby. A pokud má ČOV, nebo jakýkoliv jiný svaz, s tímto problém, tak to nekoresponduje s mou vizí sportu.

Lidovky.cz: Týkají se vaše připomínky přidělování peněz už na letošní olympiádu v Tokiu?
Nedokážu vám odpovědět. Jsem si vědom, že tyto střešní organizace ještě za letošek nedostaly prostředky, ale nechci, aby kvůli panu Kejvalovi či někomu jinému trpěli sportovci. Zároveň ale mohu říct, že s prostředky z kasy NSA by ČOV mohl nakládat jinak. Má například svou marketingovou akciovou společnost, která je podle mého názoru netransparentní. Až se to změní, budeme schopní posoudit, jaké prostředky ČOV má a kam je dává.

Lidovky.cz: Milan Hnilička mi zhruba před rokem tvrdil, že by do rozdělování peněz klubům rád zapojil obce jako kontrolní mechanismus. Budete to chtít dotáhnout?
To je hodně složitá otázka. Rozhodně vidím potenciál, aby fungoval registr sportovních dotací. Musíme mít systém, jež nám řekne, kolik, od koho dostává ta, která sportovní organizace. A to nejen z NSA, ale také od obcí, krajů atd. Musíme mít přehled, že třeba fotbalová Viktorka Žižkov dostává něco od městské části, něco od pražského magistrátu a něco naší agentury. Abychom se zbytečně nepřekrývali. Takový systém ale není žádná sranda, jsem si toho vědom. Trvám na tom, že olympijský výbor je tu proto, aby dělal skvělou přípravu pro olympioniky a vyslal je na olympijské hry. Ale třeba z mého pohledu je 80 milionů korun na propagaci ČOV zbytečných, měly by mířit třeba ke svazům.

Takže ČOV se nějaké reformně nevyhne?
To se musíte zeptat pana Kejvala. Já budu prosazovat demokratické principy, které dnes v ČOV postrádám.

Lidovky.cz: Nejtěžší práce ale možná bude jinde. Přicházíte jako předseda svazu sportu, který nepatří k velkým. Jste připraven se s ministryní financí hádat o miliardy pro sport?
Tady vás opravím, pozemní hokej je velký sport, jeden z největších na světě, i když u nás pokulhává. Vyjednávání mi problémy nedělá, působil jsem v největších klubech světa, takže spíše naopak. Za paní ministryní budu chodit pokorně a dávat jí argumenty tak, aby pochopila, že to je správné pro nás všechny.

Lidovky.cz: Ani ve sportovním prostředí se toho neobáváte?
Sport je složité prostředí. Sledoval jsem, jakým způsobem bojoval Milan Hnilička s různými skupinami a vlivy ve sportu, a jsem na to připravený. Vždy ale bude někdo nespokojený, vždy mě bude chtít někdo diskreditovat. Ale jednou v té roli jsem a musím se s tím vypořádat. Musím se minimálně snažit argumentovat tím, co považuji za správné.

Lidovky.cz: Hodně akcentujete transparentnost a demokratické principy. Ty byly kámen úrazu ve velmi mocném fotbalovém prostředí. Jak vůbec chcete svou vizi zrovna ve fotbale prosazovat?
Národní sportovní agentura má v ruce jednu obrovskou zbraň: finanční prostředky. Pokud například dáváte peníze na dětský sport, můžete mít v podmínkách, že mimo hřiště nebudou sprostě pořvávat trenéři či rozhodčí. Takové věci si lze podmínkami dotací vynutit, byť to nebude perfektní. Touto cestou budu postupovat i vůči fotbalu, budu chtít transparentní hospodaření a demokratické principy volby. Stejně jako u evropských dotací je nutné s tím spojit i kontroly.

Lidovky.cz: A budete na ně mít vlastně dost lidí?
Dobrá otázka, zatím nemám. Další várka pracovníků přijde prvního června, později další. Bude to jeden z nejtěžších úkolů.

Lidovky.cz: Co kromě transparentních účtů a demokratických voleb budete po klubech chtít?
Koncepčnost. Chci vědět, kolik tam mají dětí, jaké s nimi mají plány a zda jsou udržitelné. Například mám klub s 30 dětmi do 10 let a mým cílem by mělo být vykazovat ta samá jména v kategoriích do dvaceti let.

Lidovky.cz: Nestavíte se tím do pozice, kdy budete posuzovat vize jednotlivých klubů?
Vždy vás osočí, že rozhodujete subjektivně, ale ve světě je to běžná praxe. Nelze rozhodovat jen podle algoritmů a tabulek, bez lidského vlivu to nebude dávat smysl. Musíme například vědět, že chceme, aby Česko vyhrálo mistrovství světa v ledním hokeji, protože lidé budou mít radost a budou plná náměstí. Někdo ale to rozhodnutí udělat musí.

Lidovky.cz: Nechci vás chytat za slovo, ale nebudou vám pak bušit na dveře zástupci sportů, které nemají v dohledné době šanci být nejlepší na světě?
To jste mě samozřejmě chytil za slovo. Bavíme se o vrcholovém sportu obecně. Musíme posuzovat třeba i to, jakou mají sporty tradici a šanci kvalifikovat se na vrcholové mezinárodní soutěže. Taková kritéria u nás postrádám. Neznamená to ale, že budeme tlačit jen hokej. Vzpomeňte si na akrobatického lyžaře Aleše Valentu, který udělal fantastický úspěch a každý u nás o tom věděl. To se přece může stát v kterémkoliv sportovním odvětví. Proč nepodpořit vizi třeba rugbyového svazu o tom, že chtějí patřit ke světové špičce? Mezi těmi „malými“ v dotacích se tak mohou ocitnout i ty tradiční velké svazy, protože nebudou splňovat požadavky na reprezentaci země. Samozřejmě ale nemůžeme půlce sportů vzít peníze a narvat je těm ostatním.

Lidovky.cz: Neznamená to návrat financování přes svazy? Tomu se přece hlavní programy Kabina a Můj Klub snaží vyhnout.
Ne, myslím, že financování klubů napřímo od NSA je správné. Nechci ale, aby se z národních svazů stalo sprosté slovo, vždyť jejich složení volí právě kluby. Nechci svazy zcela obcházet, jejich role je nezastupitelná.