Medaile na závěr kariéry nebude. Šlesingr se rozloučil s biatlonem dvanáctým místem ve štafetě |
„Když se podívám ráno do zrcadla, tak kariéru hodnotím jako dlouhou. Hodně dlouhou,“ ohlédl se Šlesingr za devatenácti lety mezi elitou.
„Teď už je mi dobře, už mě to ani nebolí,“ oddechoval sedmatřicetiletý Šlesingr po dokončení prvního úseku. Se střelnicí se rozloučil čistou položkou vstoje, v závěru svého úseku štafety sice měl černo před očima, ale udržel se v kontaktu. „Až na ten finiš, tak to bylo super. Užil jsem si to,“ komentoval poslední závod.
  |
Z lyží mu u bariéry pomohl Francouz Antonin Guigonnat a poté už Šlesingr přijímal jednu gratulaci za druhou. Objetí střídalo objetí. Ještě před vyhlášením vítězů dostal hobla od českého týmu a cestou do televize byl zkropen šampaňským. Markéta Davidová za ním ještě běžela a vylila na něj najednou celou lahev.
Na obrazovce ztichlé Vysočina Areny, v které chyběli kvůli nařízení státu z obav z šíření koronaviru fanoušci, se střídaly nejlepší momenty jeho kariéry. „Těžko říct, který se mi vybaví, každý byl něčím specifický. Nedá se říct jeden konkrétní,“ řekl člen zlaté smíšené štafety ze šampionátu v Kontiolahti v roce 2015 a vítěz hromadného závodu Světového poháru ze slavného Holmenkollenu z roku 2008.
Sportovnímu řediteli Ondřeji Rybářovi se třásl hlas ve studiu a i v Šlesingrových očích se zaleskly slzy dojetí. To když se v televizi objevily jeho trofeje a vzkaz manželky Petry v náručí se synem Benediktem a dcery Victorie: „Taťko, bylo to hezký, ale pojď už domů.“ Obě pak mohl políbit přímo na stadionu v Novém Městě.
V cílovém prostoru tleskala Šlesingrovi vítězná norská štafeta v čele s hvězdou současnosti Johannesem Thingnesem Böem. Když odešli, zaplnili prostor dobrovolníci spolu s týmem. Šlesingr si musel vylézt na stupně vítězů a za doprovodu kytary poslouchal přetextovanou verzi písně Karla Gotta C ?est la vie. „I přes ticho v aréně. Myslím, že dělal jsem hezky biatlonové scéně. Dneska končím já,“ znělo.
„Už jste rozbrečeli dojetím Ondru Rybáře, támhle brečí moje žena, tak nerozbrečte ještě mě. Díky všem, kteří tady jsou, i těm, kteří tady nemohou být,“ řekl stříbrný ve sprintu a bronzový ve vytrvalostním závodu z mistrovství světa v Anterselvě z roku 2008 a doplnil: „Děkuju všem, kteří nám drželi pěsti v dobrém i zlém. Myslím, že jsme jich v republice dokázali zblbnout docela dost. Ať hlavně vydrží.“
Až se v neděli ráno vzbudí, tak půjde na snídani. „Co budu dělat? Nevím. Probudím se a uvidím. Nebudu muset na trénink, na závod, nic,“ řekl Šlesingr.
Na otázku, co bude Bouškovi, jak se mu od školních let přezdívá a neví proč, z biatlonu chybět, nejdříve vtipkoval, že masáž. „Po každém tréninku a závodě, takovou pohodu už asi mít nebudu,“ usmíval se pod vousy a vážně doplnil: „Taková ta skupina lidí, ta naše biatlonová famílie. Nejen česká, spousta lidí ze světa.“
smr nkr
