130 let

Jeho týmem je Kladno. | foto: ČTK

Od sportu vždy utíkám ke koním

Sport
  •   16:41
PRAHA - Na dresu nosí číslo jedenáct, oblékne plnou hokejovou výzbroj, zaváže brusle a naskočí na led. Herec a tanečník Jan Révai je v charitativním týmu Martina Dejdara obávaným kanonýrem. HC Olymp vznikl během seriálu České televize Poslední sezona.

 Právě mužstvo se zkříženými hokejkami na prsou hrálo jednu z hlavních rolí snímku. V obsazení však Révaie nenajdete. „Spousta mých kamarádů tam hrála. Založili tým a oslovili mě. Postupně se vytvořila skvělá parta a od té doby hrajeme charitativní ‚srandamače‘. Moc mě to baví,“ vysvětluje Révai.

Od malička se věnoval tanci ve skupinách UNO a Děti swingu. Pohybové vlohy později přenesl i do herecké branže.

Na muzikálové scéně debutoval v Drákulovi, ale později vystupoval třeba v Pomádě, Johance z Arku nebo Vlasech. Do mysli diváka se nesmazatelně zapsal, když ztvárnil sympatického dezertéra Šimona ve filmu Filipa Renče Rebelové.

Při tak velkém pracovním záběru si vždycky najde čas na pořádné sportovní vyžití.

Vždyť už od dětských let hraje tenis a fotbal. V posledních letech dává přednost hokeji, který také pozorně sleduje. Jako rodilý Kladeňák fandí hlavně tamnímu účastníkovi extraligy, ale přiznává, že se často těší i na derby pražských „S“.

Zaníceného fanouška nezaskočila ani zpráva o návratu legendárního brankáře Dominika Haška do Pardubic. „Přestože se už několikrát rozhodl skončit, tak chápu, že mu hokej chybí. Vždyť sport je adrenalin,“ obhajoval čtyřiačtyřicetiletého gólmana.

Bedlivě sledovat bude i cestu českých hokejistů na začínajícím mistrovství světa ve Švýcarsku. „Už na Českých hokejových hrách předvedli, že jim to v týmu klape. Budu jim fandit a doufám, že dojdou až do finále,“ přeje si známý herec.

V těle svalnatého sportovce však také sídlí romantická duše. „Od každého sportu jsem vždycky nakonec utekl ke koním,“ přiznává nečekaného koníčka.

Dříve jezdil parkur, ale dnes v blízkosti ušlechtilého zvířete především relaxuje. „Přirostlo mi to k srdci a stala se z toho životní náplň. Je to krásný pocit, když jsem vedle zvířete, se kterým si opravdu rozumím. Občas si vyjedu, někdy jen posedím nebo se se svým koněm jdu projít,“ popisuje s trochu zasněným hlasem.

Autor: Petr Adam