Proti slavnostnímu úvodu na Seině se nyní závěr jako obvykle odehrával na stadionu. Během táhlého večera plného improvizací. Který dobře vystihovala závěrečná Sinatrova píseň My Way spojená s ohňostrojem.
„Ještě musím udělat jednu povinnost, jsem plný emocí... Prohlašuji olympijské hry v Paříži 2024 za ukončené,“ zaznělo z úst předsedy Mezinárodního olympijského výboru Thomase Bacha až dvě minuty před půlnocí.
Vyprodaný Stade de France se dočkal také ohně. Nejprve se jím ale nesla bojovná Marseillaisa. Originálně ji na flétnu a smyčcové nástroje pojal orchestr, který na ploše zůstal a doprovázel řadu následujících vystoupení.
Vedle vzniklo pódium, které obrysy znázorňovalo jednotlivé kontinenty a vytvářelo zjednodušenou mapku. Po ní se postupně procházeli jednotliví vlajkonoši.
Mezi nimi za Česko poprvé v historii slavnostních zakončení muž se ženou, Fuksa s Ogrodníkovou.
Společně s reprezentačními kolegy prožili s pěti kovy medailově nejchudší hry v samostatné historii, díky hned třem honorovaným vítězům ale Čechům patří 28. místo v tabulce národů.
Tu těsně opanoval příští hostitel ze Spojených států. Po basketbalovém finále žen, které bylo posledním kláním v Paříži, vyrovnal čtyřicátým zlatem Čínu. USA ale dosáhly výrazně vyššího celkového počtu kovů (126) i stříber (44).
Připomeňte si české medaile |
Také jim kamery věnovaly velkou pozornost, zatímco se další a další sportovci trousili z útrob stadionu. A jak je rozparádil hit Freed from Desire italské zpěvačky Galy Rizzattové. Začala opravdová party.
Zatímco olympionici ještě stále nastupovali, program kvůli průtahům rychle přešel na tradiční rozdávání maratonských medailí.
Pak nastala tma. Vrátily se postavy tajemného Assassina či rytířky, která zřejmě symbolizuje Johanku z Arku. S řeckou vlajkou vítali přilétajícího zlatě oděného návštěvníka. Dál ho doplnila replika sochy Niké Samothrácké s řadou akrobatů. Zatímco za nimi se snoubily symboly antických a novodobých her.
Včetně oněch pěti kruhů, které se vzápětí ve vzduchu spojily.
Šestnáct dnů, během nichž se rozdalo 1 044 medailí v 329 sadách, přineslo jako vždy pozoruhodné momenty. Překonané rekordy, senzace, nepříjemné pády, radost, smutek, žádosti o ruku, kontroverze, úchvatné záběry včetně levitujícího surfaře, ledově klidného a přitom nepříliš připraveného tureckého střelce i naopak stylově vybavenou Korejku.
Nebo nové národní hrdiny. Pro Francii se jedním takovým stal dvaadvacetiletý plavec Léon Marchand. Nyní už pětinásobný medailista a čtyřnásobný šampion. Právě on dostal šanci ujmout se zlaté lucerny s olympijským ohněm v Tuilerijských zahradách, hned vedle zhasnuté symbolické montgolfiéry.
Po hudebních vystoupeních i funkcionářských proslovech se konečně nejúspěšnější účastník her ukázal i tribunám s osmdesátitisícovou kapacitou.
Štafetu od pařížské starostky Anne Hidalgové za Los Angeles převzala Karen Bassová. Po laně se za hudebních motivů z filmu Mission Impossible spustil tak očekávaný herec Tom Cruise, aby s olympijskou vlajkou zakrátko odjel na motorce vstříc Americe. Na ikonickém nápise Hollywoodu přibyla další tři písmena O, aby zapadal do příštího olympijského prostředí.
Stade de France vystřídala prosluněná kalifornská pláž, na ní Red Hot Chili Peppers, Billie Eilish či Snoop Dogg a Dr. Dre.
Marchand došel za Bachem, zazněla smutná formulka a oba společně s dalšími sportovci před zasmušilým publikem slabý plamínek sfoukli. Olympijský oheň oficiálně utichl.
V americkém velkoměstě se znovu rozhoří 14. července 2028. Mezitím však akci pod pěti kruhy pohostí Itálie – Milán a Cortina d’Ampezzo se chystají na zimní olympiádu, která odstartuje už 6. února 2026. Tedy za 544 dní.