Olympijské příměří je mýtus

Po nedělním závodě ve střelbě žen ze vzduchové pistole se na stupních vítězů objaly stříbrná medailistka Natalja Paděrinová s bronzovou Nino Salukvadzeovou. Za normálních okolností by média taková oslava příliš nezajímala. Jenže vzhledem k válečnému konfliktu na Kavkaze se objetí a následný polibek Paděrinové se Salukvadzeovou staly zatím nejsilnějším příběhem letošní olympiády.

Důvod? Paděrinová je Ruska. A Salukvadzeová Gruzínka.  „Tohle je jen malé vítězství pro lidi u nás doma,“ prohlásila gruzínská střelkyně. S Paděrinovou se ale znají ještě z dob společného působení v sovětské reprezentaci. „Když dojde na sport, zůstáváme stále přáteli,“ zdůraznila Salukvadzeová. Gruzínská výprava, čítající pětatřicet členů, nejdříve zvažovala, že se z her odhlásí. „Neváhal bych ani vteřinu,“ říká osmnáctiletý plavec Revišvili. „Sport je hezká věc, ale válka je důležitější.“ Dva členové výpravy, vzpěrači Albert Kuzilov a Arsen Kasabijev, jsou dokonce z Jižní Osetie. Gruzínský prezident Michail Saakašvili ale nakonec rozhodl, že jeho krajané mají zůstat v Pekingu.

Tenista Davyděnko: Gruzie udělala pitomost
Zatímco gruzínští sportovci hovoří vesměs diplomaticky, Rusové si servítky příliš neberou. „Nechci podporovat Rusko, Gruzii ani Abcházii, ale myslím si, že Gruzie udělala pitomost, když začala válku během olympiády,“ prohlásil ruský tenista Nikolaj Davyděnko.

 Nejostřeji komentoval současnou situaci překvapivě mluvčí ruského týmu Gennadij Švec. „Saakašvili je pitomec a kriminálník. Je mentálně nemocný,“ citovala mluvčího agentura Reuters. „Měl by se jít léčit. Za normálních okolností přece všechny země během olympiády své konflikty tlumí,“ domnívá se Švec. Mluvčí ale jinak zdůrazňuje, že s gruzínskou výpravou mají Rusové „běžné vztahy“.

Jeho gruzínský protějšek Giorgi Čanišvili přiznává, že nálada mezi jeho krajany v Pekingu není právě ideální. „Všichni jsou velmi nervózní,“ řekl agentuře AP mluvčí Čanišvili. „Musíme se soustředit na soutěžení, ale je to velmi těžké. Nikdo toho dneska v noci moc nenaspal, čekali jsme dlouho na rozhodnutí, co bude dál,“ uvedl v neděli, když ještě nebylo jisté, zda Gruzie bude na olympiádě pokračovat. A jak je to vlastně se slavným „olympijským příměřím“, během nějž by podle údajné tradice měly válčící strany na celém světě složit zbraně? Mezinárodní olympijský výbor (MOV) nemůže „olympijské příměří“ po státech vyžadovat, nemá potřebné pravomoci. Navíc podle Davida Wallechinského, historika zabývajícího se olympijským hnutím, jde o mýtus.

„Je to hezká myšlenka, ale v podstatě šlo jen o umožnění bezpečného průchodu,“ popisuje Wallechinsky situaci ve starověkém Řecku. „Když probíhal válečný konflikt, válčící strany přestaly a nechaly projít atlety a diváky do Olympie. Pak pokračovaly ve válce. Přestávku si udělaly, když zase pouštěly sportovce z her zpátky.“

Gruzie má smůlu. Zajímá jen málokoho
Wallechinsky se rovněž domnívá, že kavkazský konflikt nepřinutí nikoho ze současného vedení MOV k radikálnějšímu postoji vůči některé z válčících zemí. „Gruzie bohužel pro olympiádu není tolik zajímavá,“ domnívá se historik. „Nemá takovou image, že by se lidé zamysleli a řekli si:,Počkat, tohle je přece strašné, pojďte s tím něco udělat.‘ Skoro si říkám, jestli Rusové nečekali přesně na tenhle okamžik. Třeba si říkali:,Udělejme to teď.‘ Spousta lidí teď sleduje něco jiného, nikoho to moc zajímat nebude...“