V Hamburku s vámi byly stovky fanoušků. Jak přijali prohru?
Z haly nás vyprovodili potleskem. To nám dává sílu – hrajeme házenou pro ně a jim se náš výkon líbil. I přes velkou marodku jsme před třinácti tisíci diváků pořád vedli, nevyšel nám až závěr. Hamburk nás v čele tabulky přeskočil o dva body, ale nic to neznamená.
V Kielu si užíváte velkou popularitu – nemrzí vás, že v Česku je to krapet jiné?
Já ale nedělám sport kvůli popularitě, prostě mě baví. Kdybych hrál třetí českou ligu a chodil do práce, byl bych zapálený taky. Je milé, když mě i v Česku někdo zastaví, ale abych byl smutný, že to není jako v Německu, to ne. Házená prostě u nás není v takovém společenském postavení jako třeba jinde.
V červnu česká reprezentace neuspěla v baráži o mistrovství světa 2011 se Srbskem – ještě pořád vás to mrzí?
Už je to pryč, ale až se v lednu příštího roku začnou kolegové z Kielu chystat na šampionát do Švédska, bude mě to mrzet hodně.
Během lednového ME jste si pochvaloval přízeň českých fanoušků. Jak to cítíte nyní?
Kdykoli hrajeme doma, atmosféra je úžasná. Náš sport není tak gigantický jako fotbal, ale příznivci nám dávají vědět, že za námi stojí.
Na mistrovství světa, odkud se dá postoupit na olympiádu, jste se neprobojovali. Pořád sníte svůj olympijský sen?
Není moc pravděpodobné, že by se nám podařilo vyhrát mistrovství Evropy 2012, což by také byla cesta. Na olympiádu ale z nadcházejícího světového šampionátu půjde prvních osm týmů, ty budou většinou z Evropy, takže na mistrovství kontinentu ještě šance bude. Jen před sebe nikoho dalšího nepustit.
Dá se říci, že zklamání z baráže vám vynahrazují klubové úspěchy s Kielem, vítězství v Lize mistrů a podobně?
To jsou odlišné věci. Kiel je můj chlebodárce, účast v národním týmu je zase pro mě velká čest.
Sledujete anketu Sportovec roku České republiky?
Samozřejmě, čtu české noviny.
Myslíte, že letos máte šanci na umístění v první desítce?
Možná by bylo lepší, kdybych vyhrál fotbalovou Ligu mistrů... (úsměv) Tohle ale není otázka pro mě, spíš pro sportovní novináře. Já s tím problém nemám. Kdybych se umístil v první desítce, měl bych radost, ale když ne, žádné zklamání mi to nepřinese.
