Den po karambolu už však 34letý závodník říkal: „Docela to jde.“
Jak je vám teď po těle?
Já jsem ten pád neviděl, ale na to, co se asi stalo, tak dobře.
Co bolí nejvíc? Koleno, hlava...?
Ta nebolí, ale mám celý obličej odřený. Hlavu cítím jinak než normálně, nemám bolesti, že bych si musel vzít prášek. Nemám ani naražená záda, nebolí mě za krkem, ruka, nic. Ale kotník trošku cítím.
Bylo to štěstí v neštěstí, že? Na to, jak pád vypadal hrozně, jste z něj nakonec vyšel bez zlomenin.
Určitě, beru to jako pozitivní.
    |
Pořád jste si nevzpomněl, co se stalo?
Pamatuju si jenom ten nájezd, pak jak jsem vjel do brány a jak letím za hranou na jedné lyži. Z toho mám v hlavě ještě obrázek. Ale pak si nepamatuju už nic.
Do té doby to byl povedený sjezd, ztrácel jste jen tři desetiny na Jansruda.
Ani moc nevím, spíš tuším. Spodek jsem projel přesně, jak jsem chtěl, ale nevím, co se tam pak stalo. Jestli tam byl hluboký sníh, nebo jestli mě něco rozhodilo. Ale myslím, že jsem to do té doby projel docela dobře.
Tolikrát jste se ode dna odrazil zase k vrcholu. Ani toto vás nezastaví?
Nevím, vůbec nevím. Teď to neřeším. Budeme se rozhodovat doma, protože nemá cenu nic tady rozvažovat, nebo dělat nějaká prohlášení. Ani pořádně nevím, co mám s kotníkem. Je opuchlý a docela dost bolí.
Říkáte si, kdy už skončí tahle série neštěstí?
Fakt je, že posledních pár měsíců bylo lyžování hodně zajímavé, pozitivní. Snažil jsem se dávat si pozor, abych neudělal nějakou hloupost. Ale přišlo tohle.
