"Však už také kamarádi a známí v posledních dnech hlásí – zlobí tě koleno, tak to je dobrý znamení," smál se včera Jaroš. V minulosti už měl meniskus dvakrát operovaný, třeba v roce 1998 ale místo na operační sál zamířil na Mount Everest a začal tam svoji košatou sbírku osmitisícovek.
Po loňských úspěších na Gasherbrumu I a II Jarošovi do kompletní sbírky 14 osmitisícovek, o níž se mluví jako o Koruně Himálaje, zbývají poslední tři. Lhotse, Annapurna a K2.
Na Lhotse se Jaroš vydá zcela sám, což vysvětluje především faktem, že neměl k dispozici nikoho osvědčeného s potřebnými zkušenostmi. "Nabídky jsem sice dostal, ale dobře jsem ty kluky neznal. A já bych nerad v základním táboře zjistil, že se třeba nesneseme."
"Kdyby se mi na Lhotse podařilo vylézt, oslavy by tak byly trochu smutnější než před rokem na Gasherbrumech," připustil. "Sdílená radost bývá nejhezčí. Na Manaslu před dvěma roky jsem vylezl ale také sám, a navíc v den svých narozenin, a docela to tam nahoře mělo taky něco do sebe... Hlavně ale, aby se zadařilo."
... a Manitou se směje
A jaký plán na tuhle nesmírně obtížnou horu Jaroš připravil? "Jednoduchej. Přijedu, vylezu nahoru a odejdu," bavil se. "To by bylo krásný, kdyby se to takhle snadno povedlo. Jenže člověk kolikrát míní a Manitou se směje. Vždyť všechnu snahu můžou zhatit zdravotní problémy nebo počasí."
V pátek z Prahy odešle do Káthmándú až 150 kilogramů materiálu, dalších 50 si v pondělí vezme s sebou do letadla. Od základního tábora, který je společný pro Mount Everest i Lhotse, už bude mít zmíněnou bagáž čistě ve svých rukách. Dole se ale nehodlá zbytečně zdržovat, protože člověk prý musí od prvních dnů "tlačit na horu" a využít každého dne, kdy přeje počasí.
"Postupně budu vynášet věci do výškových táborů a tím se i aklimatizovat," plánuje. "Zatímco třeba Sáblíková má během roku spoustu závodů, na nás čeká jediný pokus. Buď vyjde, nebo ne... V tom je naše jistá potíž." Útok na vrchol Lhotse vidí reálně mezi 10. a 15. květnem. Ví, že na Lhotse se chystá třeba i výprava Španělů, ale na spolupráci s nimi raději nespoléhá: "Kdoví, třeba přijedou i borci, které jsme před třemi roky zachraňovali na Dhaulagiri."
O svém plánu postavit se na všechny osmitisícové vrcholy ale Jaroš mluví stále spíše zdrženlivě. "Ideální by samozřejmě bylo v příštích třech letech na zbývající kopce vylézt, ale ono se taky může stát, že nevyjde ani jedna expedice. V horách člověk nikdy neví."
