Aby se manželé oba stali v jeden den olympijskými vítězi? Naprostá rarita. „Myslím, že jsem ji svým vítězstvím inspiroval,“ řekl Emil v Helsinkách novinářům. „Jen běž a zkus inspirovat jinou, jestli ti taky hodí oštěpem za padesát metrů,“ odvětila naoko nazlobeně Dana.
Narozeni ve stejný den
Společný život Emila a Dany Zátopkových patří k nejpoutavějším příběhům sportovní historie. I proto zprávu o jejím včerejším úmrtí zaznamenala média po celém světě. „Češka Dana Zátopková, olympijská šampionka z Helsinek z roku 1952, zemřela ve věku 97 let. Byla také manželkou Emila Zátopka,“ uvedl například největší francouzský sportovní deník L’Équipe.
Blíž se poznali v květnu 1948 při závodech ve Zlíně. Přestože Daně, tehdy ještě pod dívčím jménem Ingrové, bylo už pětadvacet, s oštěpem teprve začínala, do té doby vynikala především v házené (v roce 1949 se v barvách Slovácké Slavie Uherské Hradiště stala mistryní republiky). Ve Zlíně však potvrdila svůj velký sportovní talent a výkonem 38,07 metru překonala národní rekord, k čemuž ji poblahopřál i Zátopek. „‚Tak ti gratuluju.‘ – ‚Tak ti děkuju.‘“ vzpomínala Dana na první rozhovor s Ťopkem, jak svému milému říkala. Vzápětí šla zase ona gratulovat Emilovi, který vylepšil československé maximum na třech kilometrech. Když pak zjistili, že se narodili ve stejný den – 19. září 1922 – brali své seznámení jako osudové. Půl roku nato se vzali.
Dana Zátopková.
„Okouzlil mě svou neuvěřitelnou obětavostí. Před ničím necouvl. Ujel mu vlak a on na to: ‚To se dá chytit.‘ A nějak to zařídil. Skýtal jistotu, že vždycky všechno nějak zařídí,“ vybavovala si loni při rozhovoru pro Pátek LN.
Svatbu měli krátce po olympiádě v Londýně, kde Dana skončila sedmá a odkud si kromě Emilova zlata z běhu na deset kilometrů přivezli také svatební prstýnky. I když vedení výpravy řešilo, zda má Dana na hry vůbec jet, jestli nebude adepta na vítězství rozptylovat. „Špitalo se o nás a funkcionáři pořád řešili, jestli je to dobré, že tam jsem, nebo ne.“
Strmý výkonnostní vzestup nové oštěpařské hvězdy pokračoval a v Helsinkách 1952 přišel zlatý olympijský vrchol. O osm let později v Římě přidala také stříbro. Kromě toho dvakrát vyhrála mistrovství Evropy (mistrovství světa se ještě nepořádalo), třináctkrát se stala mistryní republiky, sedmnáctkrát překonala národní rekord, třikrát evropský a jednou i ten světový (55,73 metru v roce 1958).
Po konci závodní kariéry se vrhla na trénování a také její zásluhou sklízela následně česká oštěpařská škola velké úspěchy. „Pamatuju si, že jsem od Dany, která tehdy šéfovala vrhačům, dostal první kvalitní, pořádný oštěp,“ zavzpomínal olympijský vítěz a světový rekordman Jan Železný, jenž dneska sám také koučuje.
Ale Ťopečka máš taky ještě trochu ráda, ne?!
Přestože Daniny četné úspěchy tak trochu zůstávaly v manželově stínu, na Emilovu popularitu nežárlila. „Tak jsem to vůbec nebrala, tak bych nikdy nepřemýšlela. Viděla jsem v něm atletický fenomén, který si jde za svým snem. Hodně jsem se od něj naučila,“ říkala uznale. „Ale je pravda, že zázemí jsem mu dělala. Například jsem za něj vyřizovala korespondenci.“
Spolu si i v pokročilém věku udržovali dětský hravý pohled na život, často se špičkovali. A klidně ze zlatého helsinského oštěpu udělali hrábě nebo smeták.
Jejich manželství zároveň prověřilo několik dalších citových vzplanutí. „Ťopek měl na to docela dobrý trik. Když byl nějaký takový citový ‚odskok‘, vždycky přišel a řekl: Ale Ťopečka máš taky ještě trošku ráda, ne? A já: To víš, že mám. Tím to bylo vyřízené.“
Jakožto atletické legendy objížděli besedy doma i ve světě, Dana také pracovala pro Mezinárodní atletickou federaci. Nejlíp jim však bylo v Praze nebo na rodné Moravě ve společnosti sportovců a přátel, které paní Dana ive vysokém věku udivovala vitalitou a smyslem pro humor. A když se přidalacimbálová muzika, doslova omládla.
Když Emil v roce 2000 zemřel, část popela odsypala do džbánku, aby ho měla stále u sebe. Nyní už jsou oba zase spolu – ve sportovním nebi.
