K blížícímu se ME v Barceloně vzhlíží jako druhý muž světových tabulek roku. Tenhle byl dobrej. Jan Železný umí povzbudit. Oštěp z ruky Petra Frydrycha letí jednou, podruhé, potřetí. Vzdálenost? Nic světoborného, řekli byste. Dvaašedesát, pětašedesát metrů.
"Jde o volné hody, děláme to tak vlastně už měsíc. Po konzultacích sdocentem Pavlem Kolářem," vysvětluje Železný a zmiňuje věhlasného fyzioterapeuta. Frydrycha, který se letos blýskl několika výtečnými pokusy v čele s tím ze Zlaté tretry (88,23), pak potrápila jeho patálie – záda. Kvůli nim absolvoval poslední závod 12. června na mítinku Diamantové ligy v New Yorku.
"Tam už se bolesti ozvaly, takže jsme museli odříct další starty. Nemohl jsem běhat, když to přeženu, bez bolesti nešlo ani sedět nebo ležet. Ale pan Kolář mi pomohl, léčba se urychlila. Teď už je to v klidu, byť se ještě krapet šetřím," vykládá dvaadvacetiletý oštěpař.
Peníze jsou až na druhém místě
Přišel o několik závodů, některé znich byly lukrativní. "Leccos se
Kolik letos hodili oštěpaři1. Thorkildsen (Nor.) 90,37 |
V minulém týdnu dokončili desetidenní cyklus v Nymburce. "Po čase jsme zase víc potrénovali, takže trochu doléhá únava. Ale teď povolujeme a začínáme ladit na Barcelonu," přibližuje Frydrych. Evropský šampionát v atletice začíná přesně za týden. Oštěpař má za sebou účast na loňském MS v Berlíně (10. místo), předtím vybojoval stříbro na ME do 22 let. Nyní se ale ocitl vnové roli – v souvislosti sním se poprvé hovoří o velké medaili.
"Budu v jiné pozici, ale začínám se těšit. Jistá odpovědnost asi bude, uvidíme na místě. Doufám, že mě to spíš nabudí, než aby se mi klepala kolena," přemítá odchovanec klatovské atletiky. Dá se na jeho bolavých zádech azávodním výpadku najít něco pozitivního? Dá. Aspoň trenér to umí.
"Také tím, že na tréninku neházíme žádné velké vzdálenosti, je Péťa vnitřně odpočatý, může se těšit na závod. Pětiměsíční příprava od podzimu se nemůže ztratit. Víc ukáže atletický osud," říká legenda světového oštěpu. V průběhu vydařené sezony trenér o Frydrychovi prohlásil, že je hvězdou budoucnosti, šéftrenér atletiky Tomáš Dvořák zase označil jeho ruku za zlatou. Co to s mladým atletem dělá?
"Poslouchá se to hezky, zvlášť když to říkají lidé, kteří atletice rozumí. Potom vím, že to není jen lichotka," usmívá se závodník, který letos už dvakrát prohnal olympijského vítěze a mistra světa Andrease Thorkildsena, favorita šampionátu.
"Chybělo málo, přesvědčil jsem se, že se dá porazit," řekne, jako by se nechumelilo. Dobře ví, že v závěru příštího týdne bude závodit v místě, kde trenér v roce 1992 vyhrál svoji první olympiádu. "Bylo to jeho první velké zlato, hodil tam 89,66 metru," vysype zrukávu. "Šiklo by se ho napodobit. Nebo se přiblížit," dodá bez obalu.
