Významnou měrou se podílíte na transferech hráčů do zahraničí, jaký je Váš názor na odchody těch mladých?
Já si myslím, že pokud má někdo obecně předpoklady pracovat v zahraničí, nejen ve sportu, ale ve všech oborech, v dnešním světě volného pohybu sil, měl by jich využít. V dnešní době jsou zkušenosti ze zahraničí velkým přínosem nejen ve fotbale a pro mladé lidi obzvlášť. To je můj názor. Vždy je nutné řešit situaci případ od případu. Zvážit všechna pro a proti. Ač nás za to leckdo kritizuje, český fotbal je a bude exportním. Vezměte si, že u nás na profesionální úrovni hraje v první a druhé lize 32 týmů. To je přes šest set profesionálních fotbalistů, kteří se tím živí. To znamená, že kluby musí nějak sehnat peníze.
Často se spekuluje, že hráči odchází příliš brzy. Kozák, Hable - příklad dvou hráčů, kteří si ani nezahráli první ligu a už byli pryč...
...Co je dnes hitem? Mladí hráči. Každý trenér si je chce formovat k obrazu svému. V Anglii například Arsene Wenger, je za to kritizovaný, že si přivádí spoustu mladých hráčů z Afriky, Francie a celého světa. Jenže tenhle styl se začíná stávat úspěšným modelem. Trenéři, a u nás je to třeba Josef Csaplár, říkají: já bych chtěl být trenér áčka, ale zároveň mít vliv na všechny týmy až po žák tak, aby hrály stejným stylem jako áčko.
Je to i levnější, kupovat hráče když je mu osmnáct...
...To jistě. Proč kupovat hvězdu za stovky milionů, když si ji můžete vychovat. Takže tihle majitelé shánějí nejlepší mladíky, ti hrají v jejich juniorkách a říkají: uvidíme. V tom je ale kámen úrazu. Uvidíme. Co se stane? Že z třiceti hráčů se uchytí dva. Proto je nutný individuální přístup.
Pak může být mladík úspěšný, i když odchází jako neznámý hráč?
Já vám uvedu příklad. Když bylo Petru Čechovi sedmnáct, tak jsme dostali nabídku od Werderu Brémy. Jeli jsme se tam na týden podívat. Měli tam akademii pro mladé hráče. A víte, co mě zarazilo? Ptal jsem se: kolik tu máte hráčů? Oni na to: Asi šedesát. A já: kolik se jich dostane do áčka? Záleží na tom, jeden dva, zněla odpověď. A co těch padesát osm, zeptal jsem se. Vrátí se domů, přestoupí jinam. Takhle to funguje.
A tehdy jsme si s Petrem sedli a říkáme: jděme českou cestou, udělej dobrou sezónu ve Spartě a uvidíme. A tehdy měla Sparta pod trenérem Hřebíkem skvělou sezónu v Lize mistrů. Stal se navíc mistrem Evropy v jedenadvacítkách. U Petra jsme k cestě ven zvolili Rennes. Říkali jsme si: je to solidní klub ze středu tabulky, čili ideální na to, aby se Petr dobře aklimatizoval jak na fotbal tak na celkový způsob života v zahraničí. A skutečně to vyšlo.
Takový postup se dá realizovat u všech hráčů?
Tohle byla spíše výjimečná záležitost. České kluby v posledních letech nehrají v evropských pohárech příliš úspěšně a proto, zejména z důvodu jejich ekonomických podmínek, jsou kluby nuceny prodávat hráče. Při prodejích je skutečně potřeba nepřeceňovat agenty, ti jsou v tom až jako poslední. Rozhodují především kluby a samotní hráči. Důvody, které kluby vedou k tomu, aby hráče i třeba hodně mladé prodaly, jsem, myslím, dostatečně zodpověděl v předchozích otázkách.
Ale přeci jen, není nešťastné prodávat hráče ještě před tím, než okusí domácí ligu?
Hráč se hodnotí na základě toho, jak se předvede zejména v pohárech nebo v reprezentaci. Seniorský národní tým je vesměs z krajánků, takže zbývají ty juniorské. Ty jsou dnes také už z poloviny krajánci.
Pro hráče znamená odchod do zahraničí zlomovou výzvu v kariéře ale i v životě, že?
Vezměme to takto. Je vám 18, jste na začátku kariéry, nemáte, co ztratit a najednou můžete být v zahraničí, ve špičkovém klubu. Můžete být na tréninku, kde stojíte vedle Mutua, Gilardina nebo Freye. To je obrovská zkušenost. Ekonomická stránka je také zajímavá. Je to těžké odmítnout. Pro kluby to vždy znamená ekonomický přínos, hráči jsou vyspělejší, jak jsem již říkal. Navíc je tady to riziko omezení počtu cizinců v týmu. Teda, každopádně doufám, že to FIFA nevyjde. Podle mne je to zásah do fungování firmy. Vždyť profesionální kluby, to jsou klasické firmy. Já být majitelem klubu, tak jsem jednoznačně proti. Investuji do své společnosti a přesto nemůžu získat to nejlepší, co chci?! To je špatně.
Souhlasím, že tohle plánované omezení je šílené…
...Tak ona vznikla taková panika především v Anglii, když se nedostala na mistrovství Evropy.
Ale zcela zbytečná, anglický nároďák se na šampionát neprobojoval z jiných důvodů, než že by měli špatný tým, naopak…
...Souhlasím. Já jsem byl před měsícem ve Wembley na zápase našich s Anglií (přátelské utkání skončilo 2:2, domácí byli tiskem kritizování za odchození zápasu, pozn. red.) a přesně jsem si říkal: Co byste vy angličtí fanoušci vlastně chtěli víc? Ferdinand, Terry, Lampard, Gerrard, Rooney, Owen nebo Ashley Cole, to je přeci naprosto skvělá konstelace. Akorát jde o to, aby trenér dokázal potenciálu těchto hvězd maximálně využít. Vždyť fotbal je týmová hra a práce pro celek se v národním týmu předpokládá. Typickým příkladem dobré práce trenéra s individualitami a vytvoření správného "teamworku" je práce Karla Brücknera u české reprezentace. Tam si třeba myslím, že mají Angličané určité rezervy. Ale pod vedením nového trenéra Fabia Capella se zdá, že tu jemnou chemii týmové práce již v Anglii našli, o čemž svědčí jejich poslední výsledky (tým Anglie suverénně vede svoji kvalifikační skupinu na MS 2010, pozn.red.).
V poslední části se podíváme na situaci na fotbalových trzích a v českých luzích a hájích. Proč české kluby prodávají hráče? Proč chodí na 1. ligu málo fanoušků? Již příští týden na www.sportreport.cz.
