LN: Jak teď vlastně vnímáte wimbledonský titul s několikadenním odstupem? Stále převládá nadšení?
Takový ten permanentní úsměv na tváři už opadl stejně jako euforie. Přesto jsem pořád ráda, že se mi s Katarinou Srebotnikovou povedlo v All England Clubu ovládnout čtyřhru a zažít nejkrásnější moment i největší úspěch v kariéře. Jsme spolu už druhý rok a během zápasů bylo vidět, že jsme stále víc sehrané.
LN: Těší vás, že jste se dočkala právě v Londýně, který hostí nejstarší a pro tenisty také nejprestižnější turnaj?
Tráva, tradice, historie i celá ta atmosféra kolem dělá z Wimbledonu opravdu výjimečnou událost. Každý hráč, který získá v Londýně titul, se stane nesmrtelným. Také mé jméno je nyní vyryté na tabuli v areálu a zůstane tam už navždy. To je velmi příjemný pocit.
LN: Zažíváte ho právě teď, 20 let poté, co jste odehrála svůj vůbec první zápas mezi dospělými…
Za všemi těmi roky stála spousta dřiny. Píle mě měla dovést k cíli, kterého jsem se dočkala, i když pozdě. Pořád se ptám sama sebe, jestli je to pravda, nebo jen sen. Sklidila jsem ovoce za celoživotní práci nejen pro sebe, ale také pro rodinu a trenéra, který se mnou už 16 let spolupracuje.
LN: Mezi světovou špičku ve čtyřhře už patříte dlouho. Získala jste dokonce 20 titulů na okruhu WTA. Proč jste na ten grandslamový čekala tak dlouho?
Pokaždé musíte vyhrát šest zápasů, v nichž potřebujete, aby do sebe zapadla spousta klíčových faktorů i úplných maličkostí. Ve čtyřhře prostě nestačí spoléhat pouze na sebe, důležitá je i forma partnera. Přesto všechno si nedokážu vysvětlit, proč to všechno neklaplo daleko dřív.
LN: Nyní jste světovou jedničkou ve čtyřhře, nejstarší, jakou kdy žebříček singlu i deblu měl. Co to pro vás znamená?
Pořád nevím, jestli to mám brát pozitivně, nebo negativně. (smích) Snažím se to vnímat jako potvrzení, že i ve svých letech mám skvělou formu a patřím mezi nejlepší. Můžu na sebe být hrdá.
LN: Jak dlouho vlastně hodláte ještě u tenisu vydržet?
Po letošním French Open jsem začala uvažovat, co bude dál, a rozhodla jsem se, že rok 2012 bude můj poslední na okruhu. Nic na tom zřejmě nezmění ani fakt, že jsem se najednou ocitla v pozici grandslamové vítězky, která je pro mě úplně nová. Každopádně se chci pokusit o to, abych se loučila jako světová jednička ve čtyřhře.
LN: V listopadu vás zřejmě nemine finále Fed Cupu v Moskvě proti domácím Ruskám. Vzhledem k úspěchům Petry Kvitové a dalších tenistek má Česko velkou šanci, že se dočká prvního samostatného úspěchu v této prestižní týmové soutěži…
Opravdu se potvrzuje, že máme silný a vyrovnaný tým. Benešová, Hradecká, Hlaváčková, Kvitová – nehrající kapitán Petr Pála má určitě z čeho vybírat. Naděje, že uspějeme, je navíc dost velká. Ruskám by totiž nemusel vyhovovat tlak způsobený očekáváním domácího publika. Vyhrát Fed Cup by pro mě byl další krásný moment ve chvíli, kdy se mi blíží konec kariéry.
