Jsou dobří, někteří výborní a někteří lámou světové rekordy, ale všichni se krčí ve stínu plaveckého giganta Michaela Phelpse.
Třiadvacetiletý fenomén právě zničil ve finále volné dvoustovky další světové maximum a hlavně ve třetím závodě získal už třetí zlato. Jeho neuvěřitelně odvážný sen o osmi zlatých se naplňuje.
V hlavní roli odpočinek
"Cítil jsem se dobře, ale teď si musím odpočinout. Čekají mě ještě velké závody,“ říká Phelps a kvůli ulovení jeho slov neváhají žurnalisté použít proti kolegům jakékoli zákeřné metody bez ohledu na věk, rasu či pohlaví.
Phelps píše historii a na dlouhé vypravování nemá čas. Spěchá na semifinále tratě 200 metrů motýlek, které o pár minut později s přehledem vyhrává. "Snažím se to brát závod po závodě. Nic jiného mi ani nezbývá,“ usměje se vysoký chlapík až trochu omluvně o hodinu později na tiskové konferenci.
I kdyby si rodák z Baltimoru už nikdy plavky neoblékl, stal by se legendou. Během necelých dvojích her nasbíral už devět zlatých medailí, čímž vyrovnal rekord, který drží posvátná olympijská čtveřice: gymnastka Latyninová, vytrvalec Nurmi, atlet Lewis a plavec Spitz.
"Je to velká pocta, když s nimi mohu být srovnáván,“ říká zvučným hlasem Phelps. "Vždyť oni jsou nejlepší za celou dlouhou historii olympijských her. Ani jsem nevěděl, že se jim už mohu vyrovnat, na jaře mě na to ale upozornil táta.“
Umanul si, že překoná Spitzův rekord v počtu zlatých na jedné olympiádě. Jeho americký předchůdce jich v roce 1972 nasbíral sedm. Phelps chce v Pekingu dobýt osm zlatých. Včera měl už tři. "Ještě nejsem ani v půlce. Hlavně, že zatím dokážu regenerovat. Jak mám volno, snažím se spát. Ještě mě toho čeká dost,“ pokyvuje hlavou nejlepší plavec současnosti.
Porážky nenávidí
Osm zlatých chtěl vyhrát už před čtyřmi lety v Aténách, jenže na volné dvoustovce prohrál s Thorpem i Van Hoogenbandem. Ani jeden mu v Pekingu cestu nekříží. "Porážky nenávidím. Strašně mě motivují. Od té doby jsem se hodně zlepšil,“ tvrdí Phelps, jenž přežil infarktový závěr úterní štafety, zřejmě nejslabšího článku v jeho rekordních plánech. Fantastickým výkonem ho zachránil kolega Lezak.
"Dokázal, že nic není nemožné,“ usmívá se Phelps. Suverén, kterého dali rodiče v sedmi letech na plavání, protože byl hyperaktivní, a který v patnácti plaval v olympijském finále v Sydney.
Zbytek už je historie.
