Bartyová ve finále Turnaje mistryň zdolala Svitolinovou, stala se první australskou vítězkou po 43 letech |
Žebříčkově nejlepší česká tenistka je úkaz. Hvězda WTA, světová dvojka, potřetí za sebou semifinalistka Turnaje mistryň – ale také hráčka i v 27 letech čekající na grandslamový triumf a potřetí za sebou poražená semifinalistka Turnaje mistryň.
Její kariéra bývá nejčastěji přirovnávána k Tomáši Berdychovi, dalšímu mimořádnému Čechovi s raketou, který na největších slavnostech vždy došel jen do předsálí.
Zároveň se nabízí i jiné jméno: Andy Murray.
Chci to zkusit jinak
Plíšková jako by se momentálně nacházela někde mezi nimi a o něco blíž k Murraymu, tedy k tomu z předlendlovské éry. Byla světovou jedničkou, letos získala čtyři tituly, za poslední tři roky devět.
I na WTA Finals v průběhu čtyř dnů ve třech střetech s letošními grandslamovými šampionkami dvě předčila (Andreescuovou a Halepovou).
Takové úspěchy Berdych nemíval, Murray ano. Plíšková stejně jako kdysi on dobře chápe, že obří tlak, který v nejtěžších chvílích často zatíží ruku i mysl, je výsadou i prokletím velkých hráčů.
„Zároveň bych nechtěla být padesátá a hrát v klidu. Jsem ráda, že je to takhle. Myslím, že nějakou kvalitu mám. Věřím, že si level udržím,“ říkala v Šen-Čenu. „Mám to ve svých rukou. A taky mám tenis na to, abych velké zápasy vyhrála.“
Dílčí změny k lepšímu na ní vidět jsou, jenže to pořád není dost.
Nejspíš i proto bezprostředně po konci sezony neuměla odpovědět na to, zda (ne)bude pokračovat s trenérkou Conchitou Martínezovou; rozhodnout se chce relativně rychle, v řádu dní.
Třikrát po sobě Plíšková postoupila do semifinále Turnaje mistryň (2017, 2018, 2019). Ale finále jí uniká.
Zato věděla, jak má bez ohledu na jméno kouče její rok 2020 vypadat.
„Chci na velké zápasy něco změnit. Jinak se připravit, v určitých momentech něco jinak zahrát,“ myslí na budoucnost.
„I kdybych měla pro zkoušku určitých věcí obětovat nějaké turnaje a měla třeba i vypadnout z desítky, chci to příští rok zkusit jinak.“
Věřím, že to jednou vyjde
Murrayho příběh je známý: přerod ve velkého šampiona zařídil kouč Ivan Lendl. Koho či co hledá Plíšková? Může jeden nový člověk či pár nových tréninkových metod opravdu přinést klíčovou jiskru?
A jak by Plíšková, vzor vyrovnanosti a vytrvalosti, snášela úplně jinou sezonu než dosud? Kdyby se pár měsíců soužila – a až pak tenisovou hantýrkou řečeno trefila grandslam? „Těžko říct, protože to se mi ještě nestalo,“ usměje se.
„Kdo ví, jak by to vypadalo. Já jsem někdy docela negativní, a kdybych prohrávala pět šest turnajů v řadě, asi bych byla negativní hodně. A třeba bych si říkala: Jo, ty doby, kdy jsem vyhrávala…“
  |
V Šen-čenu předvedla v pátek skvělý výkon proti Simoně Halepové a v sobotu jeden výborný set proti světové jedničce Ashleigh Bartyové. Bylo to opět typické: kvalitní, leč nedotažené.
4 tituly na okruhu WTA získala letos Plíšková. Zápasovou bilanci má 50-15.
„Pořád to zkouším prolomit, snažím se dostat dál,“ říká. „To nejlepší, co můžu udělat, je se pokaždé nějak prokousat do čtvrtfinále velkých turnajů – věřím, že pak to jednou vyjde. A musím tomu samozřejmě jít naproti.“
To, s jak upravenou strategií přijde pro příští sezonu, naznačí, zda je proměna po vzoru sira Andyho vůbec ještě možná.
