Poborský: Poslední dres si schovám

„Bylo to pro mě velké překvapení a musím říct, že mě to dojalo,“ reagoval na nečekanou poctu Poborský, jehož tým prohrál se Slavií 1:2.

Nelitujete, že jste neuzavřel kariéru vítězně?
Chtěli jsme bodovat. Nejen kvůli tomu, že jsem se loučil. Předchozích pět kol jsme prohráli a v posledním zápase proti Slavii před vlastními fanoušky jsme to chtěli napravit. Nepovedlo se to, ale takový je život.

Jak jste se cítil před posledním zápasem?
Poslední týden byl celkem hektický. Už toho na mě bylo dost. Raději už jsem ani nebral telefon. Rytmus před zápasem nebyl z mého pohledu úplně stoprocentní. Navíc mě trápily problémy se svalem. Snažil jsem se ho maximálně šetřit, abych vydržel celý zápas.

Toužil jste vstřelit v posledním utkání gól?
Měl jsem jednu velkou šanci, ale špatně jsem trefil míč. Je to škoda. Určitě bych tu seděl v lepší náladě.

Nepřipravoval jste si dopředu alespoň některou ze svých technických parádiček?Ne. Chtěl jsem se rozloučit dobrým výsledkem, ne žádným divadlem.

Co vám běželo ráno hlavou, když jste se probudil a věděl jste, že odpoledne budete hrát profesionální fotbal naposledy ve svém životě?
Spíš jsem nad tím přemýšlel už večer předtím. Vzpomínal jsem, jak jsem poprvé za Budějovice nastoupil před sedmnácti lety v poháru proti Teplicím. Druhý den jsem měl praxi, učil jsem se na autoklempíře. Chlapi v hale si tehdy ze mě dělali legraci.

Uměl byste ještě dnes spravit auto?
Teď už bych ho uměl maximálně tak rozbít. (směje se)

Necháte si svůj poslední dres?
Já dresy sbírám. Takže tenhle si určitě schovám. Je pro mě hodně cenný.

Svým jménem jste zaštítil novou akademii pro mladé fotbalisty. Vidíte mezi nimi svého následovníka?
Na jména jsem hodně opatrný. Každou chvíli se objeví nějaký nový Nedvěd. Talentů je spousta, ale těch, co dojdou do prvního mužstva, je jen pár. Někdy je k tomu potřeba štěstí. Budeme dělat všechno pro to, aby nám tu takoví kluci někdy v budoucnu vyrostli.