Každodenně vyrážejí na silnice tisíce automobilistů s vědomím, co všechno se jim může přihodit. Většina si však možné důsledky nepřipouští. Ani nemůže, jinak by vůbec nemohli usednout za volant. Podobný klid mohli prožívat čtvrtkař a překážkář David Nikodým, sprinter Martin Šimůnek a vícebojař Kamil Damašek, když odjížděli z hotelu FIS.
Tragickou chvilku ze čtvrtka 23. října roku 1997, která pro první dva znamenala cílovou šachovnici, však už nikdo vrátit nedokáže. Prvním z atletů, kdo se to dopoledne o neštěstí dozvěděl, byl desetibojař Tomáš Dvořák, jehož premiérový titul mistra světa z Atén se ještě leskl novotou.
"Zavolala mi na pokoj recepční, že se stala bouračka a že tam máme jet. Půjčil jsem si auto od trenéra Michala Pogányho a jeli jsme s výškařem a čtvrtkařem Pepou Rousem. Proti nám jeli hasiči, slyšeli jsme helikoptéru, tak si říkám – něco se muselo stát v té blbé zatáčce. Pak jsme viděli Kamilovo auto, rozbité o obrovský balvan. Zle pochroumaného Kamila už odvezl vrtulník, kluci leželi za svodidly pod dekami. Identifikoval jsem je, bylo to přesmutné," vybavuje si Dvořák, nyní šéftrenér české atletiky.
