Jaké byly oslavy?
Vůbec žádné, nebyl čas. Hned v neděli jsem odlétal do Valencie, kde máme základnu. Budu se tu připravovat na víkendový závod vMonze. Jsme kousek od továrny Addaxu, střídám posilovnu, mítinky a testy na simulátoru. To, že jsem neslavil, ale byla i moje volba. Nechci totiž, aby se vzpomínalo jen na tenhle jeden výsledek, musím tvrdě pracovat dál. Sezona zatím byla hodně náročná, měli jsme spoustu technických problémů.
Jsou právě ony příčinou, že vám průběžně mezi jezdci patří až 16. pozice?
Rozhodně ano. Až do tohohle víkendu jsme měli pořád problémy. Vlastně jen při dvou závodech bylo všechno v pořádku – ve Španělsku a Maďarsku, kde jsem vyhrál volné tréninky. Mnohokrát jsem si myslel, že budu mít super víkend, ale pak se něco pokazilo – třeba třikrát brzdy. V Monaku to vypadalo, že pojedeme v kvalifikaci na vítězství, ale upadla vysílačka a já musel celé kolo řídit jen jednou rukou, druhou jsem musel vysílačku držet.
Co bylo rozhodující pro nedělní triumf?
Jednoznačně start. Byl opravdu jedním z nejlepších v mém životě. Dobře jsem zahřál pneumatiky, takže jsem doslova vystřelil. V průběhu závodu jsem si pak už jen pořád kontroloval jezdce za sebou. Když se nějaký přiblížil, tak jsem vždy přidal azase mu trochu popojel. Všechno mi vyšlo, jen v posledním kole jsem už trochu po trati bruslil, moc vzorku mi už nezbývalo. (usmívá se) Auto jsem ale do cíle dovezl.
Je vám dvaadvacet let. Stále věříte, že pojedete ve formuli 1?
Šediny ještě nemám, takže mi snad ještě nějaký čas na splnění tohohle snu zbývá. Kdybych nevěřil, tak bych se tak v GP2 "netrápil". (směje se) Ale vážně – nemyslím si, že by 22 let byl nějaký vysoký věk. V poslední době se do formule 1 dostali i pětadvacetiletí kluci, kteří mají zkušenosti. A právě zkušenosti jsou nyní v F1 potřebné, třeba už kvůli pneumatikám Pirelli. A každý další rok v GP2 vám zkušenosti přináší.
Celý rozhovor s Josefem Králem najdete v úterním vydání Lidových novin.
