LN Víte vůbec kolikátý závod Světového poháru jste vyhrála?
Jasně, když jsem vjela na stadion, spíkr to hlásil - posedmnácté. A taky říkal, že si jedu pro vítězství. Teprve podruhé v životě se mi ale stalo, že jsem jeho slova zřetelně vnímala. Poprvé před necelými třemi roky taky ve Švédsku, při klasické desítce v Umea.
Den před závodem hustě sněžilo, i v televizi se zdálo, že trať je poměrně měkká. Takhle přece nevypadají ideální podmínky pro vás...
V pátek bylo doopravdy příšerné počasí, pořád jen hustě sněžilo. Trať ale byla při závodě tvrdá, pořadatelé jen na některých místech naházeli sníh na kameny, které vylézaly. Možná to proto v televizi vypadalo, že se trochu boříme.
Závod jste prakticky rozhodla mezi třetím a pátým kilometrem. Tak zněl váš válečný plán?
Mezičasy jsem moc přesně neslyšela, takže jsem si dlouho nebyla moc jistá, jak na tom jsem. Trať se v těchhle místech dost vlnila, pořád nahoru dolů, do toho dost zatáček. Takže nešlo o to, že by nás zrovna mezi třetím a pátým kilometrem čekal nějaký těžší profil.
Připravili jste si s trenérem Frühaufem, jenž pár dnů před závody odcestoval domů, nějakou speciální taktiku?
Taktiku jsme příliš nerozebírali, protože Standa už ví, že se řídím podle svých pocitů a instinktů. Tyhle záležitosti už nechává na mně. Pospíchala jsem i kvůli nájmu...
Takže jakou taktiku jste nakonec zvolila?
Začala jsem nepatrně pomaleji než před týdnem při kontrolkách v Muoniu. Tam jsem vyrazila fakt nadoraz. Hlavně jsem se snažila jet svoje tempo a udržet ho celý závod. Velkou rezervu jsem ale neměla.
Zdálo se ale, že poslední desítky metrů jste si už docela vychutnávala...
To jo. Když mi na osmém kilometru hlásili, že vedu skoro o půl minuty, tak už jsem byla v pohodě.
Podruhé během týdne jste vyhrála téměř o půl minuty. Cítíte se skutečně na prahu vaší poslední sezony v životě ve zcela výjimečné formě?
Tak především, před týdnem nezávodily třeba Björgenová a Kuitunenová, které patří mezi velmi dobré klasičky. Podobně velký náskok už jsem v minulosti taky párkrát měla. Nepopírám ale, že je příjemné takhle sezonu začít. Teprve ale uvidíme, co se bude dít dál. Já ale vlastně v sobotu pospíchat musela, abych vyhrála nějaké peníze. Tentokrát jsme totiž bydleli v chatce hned vedle závodiště a byla dost drahá...
Dostala jste gratulaci i od dcerky Lucie?
No, představte si, že se po závodě tvářila naštvaně. Povídala mi, že chtěla, aby vyhrály i další holky z českého mančaftu, a ne zase jen já...
Stihla jste výhru před nedělní štafetou trochu oslavit?
Zašli jsme do naší tradiční čínské restaurace, ale červené víno nám tentokrát moc nechutnalo...
Další víkend váš čekají závody ve finském Kuusamu. Jakým způsobem budete cestovat?
Z Gällivare pojedeme opět autem. Necelé čtyři hodiny, takže nás nečeká snad nic strašného.
Jak se zdá, váš manažer Josef Jindra vám tudíž nedávno přetřásaný tryskáč zřejmě ještě nekoupil...
Povídal, že prý vyhrávám pořád ještě dost málo...
