Prasklý bazén ovlivnil etapu Vuelty, tým Jumbo kvůli pádu na mokré vozovce výrazně ztratil

Po průjezdu mezičasem se šest kilometrů před cílem zničehonic zjevila před formací Jumba mokrá vozovka.

V následující levotočivé zatáčce šla polovina týmu k zemi.

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

Serveru Cycling Weekly se po etapě přihlásil svědek Andy Elche, který stál na místě a přiblížil, co se v kritické pasáži dělo.

Voda začala stékat na silnici ze zahrady ve svahu nad tratí. Diváci se okamžitě snažili vozovku vysušovat, upozornili i policii a organizátory. Ale všichni věděli, že silnici včas vysušit nedokážou - a že pády jezdců, kteří sem přijedou v plné rychlosti, budou na kluzkém asfaltu velmi pravděpodobné.

Nedlouho poté tady upadla celá formace stáje Emirates.

„V jedné ze zatáček byla velká kaluž vody,“ popisoval Fernando Gaviria. „Jeli jsme příliš rychle, abychom mohli reagovat, a všichni jsme skončili na zemi.“

V ruce pořadatele se před postiženým místem objevila žlutá vlajka, která měla zbývající týmy upozorňovat na nebezpečí. Zdá se však, že informace o mokré vozovce rádiem závodu k týmu Jumbo-Visma nedoputovala.

Sestava Jumba po průjezdu osudným místem ztratila kontrolu nad svými koly a polovina týmu vletěla do bariéry. Na zemi se ocitli také Primož Roglič a Steven Kruijswijk. Jejich ambice na etapové vítězství, už předtím oslabená technickými problémy a ztrátou Seppa Kusse, se rázem ocitla v troskách.

Původní spekulace hovořily o tom, že ve svahu nad tratí kdosi kropil zahradu (nebo snad dokonce myl auto) zahradní hadicí, ke které praskla trubka, a došlo proto k nekontrolovatelnému úniku vody.

Rozčilený Addy Engels, sportovní ředitel Jumba, hned za cílem požadoval od organizátorů vysvětlení, jak ke kritické situaci mohlo dojít.

„Vydali se vyšetřovat do domu, kde se to stalo. Ale to nám už nepomůže,“ podotkl Engels.

Vyšetřování prokázalo, že v dotyčném domě nad tratí si malé dítě hrálo ve velkém nafukovacím plastikovém bazénu, který praskl. Veškerá voda z bazénu se vyplavila a stékala na silnici.

„Ta mokrá pasáž byla pro nás naprosto neočekávaná,“ líčil Tony Martin z Jumba. „Jako by tam někdo vylil kýbl vody. Když jsme si trať projížděli před závodem, nic takového tam nebylo. Najeli jsme sem v maximální možné rychlosti a hned první z našich jezdců krátce poté podklouzl.“

Nelson Powless, další z jezdců týmu, popisoval: „Čekali jsme, že ta zatáčka bude absolutně suchá. Jakmile naše kola najela na mokrý úsek, překvapilo nás to. Nemohli jsme razantně změnit naši rychlost. Primož šel vzápětí v zatáčce k zemi, já taky. Důvodem nebylo, že bychom brzdili příliš tvrdě nebo že bychom se příliš naklonili. Prostě jsme na to nebyli připraveni.“

Pět jezdců Jumba se posbíralo a pokračovalo s velkou ztrátou dál, přičemž Martin vyvíjel na špici tohoto uskupení enormní úsilí, aby zachránili, co se dá.

Cílem projeli osmnáctí se ztrátou 40 sekund na vítěznou Astanu.

Primož Roglič, třetí muž Gira, měl potrhaný dres a tržné rány i odřeniny na boku. Steven Kruijswijk, loni čtvrtý na Vueltě a letos třetí na Tour, jen zklamaně kroutil hlavou.

„Tohle rozhodně není ideální start do Grand Tour,“ posteskl si jejich sportovní ředitel Engels. „Od chvíle, kdy tým upadl, už to bylo jen o limitování škod. Byli jsme dnes favorité a věřím, že kdybychom neupadli, koncovka s Astanou by byla těsná. Místo toho máme manko 40 sekund.“

Roglič i Kruijswijk po dojezdu odmítli hovořit s reportéry a vytratili se.

Tony Martin později německému Eurosportu sdělil: „Tohle byl ten nejhorší možný scénář.“ Vzápětí stejnou větu zopakoval v angličtině.

Až potom se německý cyklista pokusil přeladit na přece jen optimističtější notu: „Vypadalo to, že Primož i po pádu dokáže šlapat dost dobře, což je dobré znamení. Pro morálku v týmu je dnešek velkou ránou, ale uděláme vše, co budeme moci, abychom měli co nejpozitivnější atmosféru v týmu až do Madridu.“

„Nešťastný vstup do Vuelty,“ hlásal titulek na webových stránkách Jumba. Štěstím v neštěstím nicméně pro nizozemskou stáj bylo, že žádný z jejich jezdců údajně neutrpěl vážnější zranění.

Ošklivě potlučen naopak vypadal za cílem Fabio Aru z týmu Emirates, další z obětí mokré vozovky. Tým v sobotním večeru nevydal žádné upřesňující informace o jeho zdravotním stavu. Aru i Tadej Pogačar nicméně nabrali více než minutovou ztrátu.

Toho dne nebourali jen cyklisté, ale dokonce i týmové automobily. Na jiném místě technické a často i úzké trati nevybral zatáčku doprovodný automobil druhodivizní stáje Euskadi-Murias a vrazil do zdi.

Euforická atmosféra naopak panovala po etapě odehrávající se i v impozantním prostředí bílých salin v týmu Astana. „Užívám si tu chvíli. Konečně jsem lídrem na Grand Tour,“ vykládal Miguel Ángel López v červeném trikotu lídra Vuelty.

Na Giru se na něj kupila smůla i problémy. Vše vyvrcholilo, když jej v poslední horské etapě srazil slovinský divák (kterého Kolumbijec následně profackoval).

„Na Giru jsem ze sebe vydal vše, co jsem měl, ale věci nefungovaly, jak měly,“ připomněl nyní.

Tentokrát měl v polovině týmové časovky problémy s řetězem, ale rychle zachránil situaci a zacelil díru vznikající mezi ním a čelem formace Astany.

„Teď máme v celkovém pořadí výhodu,“ nezastíral. „Takové už je cyklistika. Někdy vyhrajete jackpot, jindy máte velkou smůlu. Tentokrát ji měli jiní.“

S pouhou dvousekundovou ztrátou za Astanou proletělo cílem komando Deceuninck-Quick-Stepu, na posledním kilometru mocně tažené i Zdeňkem Štybarem. Ještě na mezičase ztráceli na kazašskou stáj devět sekund. Potom se rozdíl mezi oběma týmy neustále zmenšoval.

„Neodstartovali jsme příliš rychle, ale celý tým byl stále pohromadě a posledních pět kilometrů jsme jeli opravdu velmi tvrdě,“ říkal sportovní ředitel Wilfried Peeters. „Bohužel, na trati došlo k některým incidentům, které byly mimo naši kontrolu, a ty se odrazily i na našem výsledném čase.“

O mokré pasáži, kde padlo Jumbo, byli jezdci Quick-Stepu včas informováni a zpomalili tam. Zato 1 700 metrů před cílem málem vletěli do zaparkovaného auta Jumba, jehož mechanici zde řešili další defekt Seppa Kusse.

Přesto mohli zvítězit, jediná sekunda je dělila od Astany při vjezdu do posledního kilometru. Před poslední zatáčkou se však semknutost formace narušila, za vedoucím triem Knox, Štybar, Gilbert vznikla díra, kterou musel zacelovat Fabio Jacobsen.

K cestě na pódium pro vítěze chybělo Quick-Stepu tak málo. „Chtěli jsme vyhrát, ale musíme mít radost i z toho, že nikdo z našich jezdců se nezranil,“ bilancoval Peeters.