Jako by se organizátorům vzbouřil počítač a výsledky vydával naruby. Na skokanských můstcích plachtí nejdál donedávna zcela neznámí mladíci, zatímco zkušení mazáci v jakési dýchavičné křeči z uctivé vzdálenosti sledují, cože se to ve skokanském světě děje.
Jak chápat převratné změny, strmé pády některých věhlasných hvězd, a naopak šokující vzepětí donedávna bezejmenných outsiderů? Má vůbec tenhle sport odvážných chlapíků nějakou logiku?
Světovému poháru i Turné zatím kraluje Rakušan Gregor Schlierenzauer, jenž v neděli oslaví sedmnácté narozeniny. Ve tváři mu bují mladické akné a jeho veselé oči prozrazují, že se náramně baví. V klidu, bez nervozity. Jako by chtěl do světa volat - vždyť skoky na lyžích je především vzrušující zábava.
V minulé sezoně skončil ve Světovém poháru až na 71. místě, a najednou se během pár týdnů změnil v uctívaného krále.
Králové s mléčnými tvářemi
Za druhým veselým Švýcarem Küttelem se vyhřívá další mladík - Anders Jacobsen. Světový pohár poprvé ochutnal až v této zimě, ale již čtyřikrát si stačil užít stupňů vítězů.
A do třetice všeho dobrého, čtvrté místo v Turné čtyř můstků drží další skokan s mléčnou tváří - Fin Lappi, jenž si v minulé sezoně ve Světovém poháru nezaskákal ani jednou.
Naopak, dvě nejzářivější hvězdy minulé sezony Jakub Janda a Janne Ahonen zatím hledají svoji tvář a na bezstarostné mládí jim v každém závodě chybí slušná porce metrů.
| Výkyvy skokanských hvězd |
|
Umístění ve Světovém poháru v sezonách 2000 - 2007 JAKUB JANDA (Česko): 70., 35., 32., 25., 39., 6., 1., 16. |
„Můžete celé léto dřít do úmoru, ale pak pokazíte jeden skok a už se vezete,“ vykládá. „Anebo naopak, kolikrát stačí, aby vám jedinkrát sedl přesně odraz, let si vychutnáte a už jste zase nahoře.“
Držitel dvou medailí z olympijských her Pavel Ploc kdysi prohlásil, že skoky nemají žádnou logiku. „Je to sport pro trochu zvláštní lidi,“ pravil. „Nikdy totiž nevíte, co se stane v příštím závodě...“
Únava materiálu zkušených harcovníků
Útlum zkušených kozáků v této podivné sezoně, v níž si příroda ze skokanů dělá dobrý den, ale lze přeci jen možná částečně vysvětlit.
Léta strávená na skokanských můstcích a s nimi spojené neustálé napětí a neklid organismus nutně zmáhá. Věčné extrémní chtění a touha po maximálním výkonu dlouhými roky opotřebovaná těla svazují a nervy natahují na maximum.
Dvojnásobný mistr světa Janne Ahonen, který předloni zvítězil ve dvanácti závodech Světového poháru, také zatím tápe a mračí se na svět ještě víc než obvykle. Tolik si chtěl po výpadu na olympiádě spravit chuť, ale touha vrátit se na pozici krále mu bere uvolněnost.
Janda zase marně hledá optimální postavení na nájezdu, a nedokáže se tudíž přesně odrazit. I proto mu při přistání chybějí potřebné metry. „Moc chci,“ přiznává světový skokan číslo 1 z minulé sezony. „Pokusím se teď skoky jen bavit.“ Jenže jak to v praxi udělat?
„Ve skoku nikdy nelze nic tipovat,“ potvrzuje slovinský trenér Vasja Bajc a ukáže prstem na svého svěřence Roka Benkoviče, který před dvěma roky vyhrál mistrovství světa, jenže teď připomíná učedníka.
Opačným příkladem může posloužit Švýcar Simon Ammann. Na olympiádě v Salt Lake City získal dvě zlaté medaile a od té doby se prakticky celou pětiletku trápil.
Až do letoška. Z ničeho nic zase začal létat do dáli jako v dobách, kdy se mu říkalo Harry Potter.
Jak je to možné? Nikdo neví, ani sám Ammann.
„A to jsem si před prvním svěťákem ani jednou neskočil na velkém můstku,“ směje se. „Fakt nevím, jak je to možné,“ tváří se blaženě.
„Vždyť jsem to říkal,“ dodává Ploc. „Nikdo na světě neví, proč k těmto proměnám dochází. Prostě to tak je...“
