Zlatý příběh Ledecké ze super-G má překvapivou tečku. Vyhrála s prasklou botou |
Spolu s Martinou Sáblíkovou a Veronikou Vítkovou je jednou ze tří českých sportovkyň, které na olympiádě v Pchjongčchangu obhájily medailové umístění z předchozích her v Soči.
Eva Samková přiznává, že i když ji její maminka Ludmila jako první postavila na lyže, snowboard, který si vyzkoušela v šesti letech, se pro ni brzy stal prioritou.
„Zjistila jsem, že mě lyžování tolik nebaví, protože člověk musí hrozně brzo vstávat. Ti šílení lyžaři chodili ještě za tmy, a tak jsem si našla snowboardovou školu, kde se začínalo až v devět. Chtěla jsem vidět ještě kousek pohádek,“ uvedla s úsměvem důvod, proč si vybrala svůj sport, nejúspěšnější snowboardcrossařka posledních let.
Čtyřiadvacetiletá rodačka z Vrchlabí, která po zlatu v Soči vybojovala v Pchjongčchangu bronz, si oblíbila dvě činnosti. V zimě jezdila na snowboardu, přes léto pak na koni.
  |
„Odmala jsem za koňmi dojížděla. Trávila jsem tam vždycky celé léto. Dělali jsme tam hrozný kraviny, poprvé jsem si tam zlomila ruku, když jsem slítla z ohrady,“ vzpomínala Samková.
Od města Vrchlabí pak v roce 2014 proto dostala svého prvního vlastního koně – Pepina.
„Je to spíš takový pejsek – vnímavý, citlivý a trochu posera, který se občas lekne i sám sebe. Musí se s ním pomalu a nesmí se moc tlačit na pilu, jinak se přepne a nefunguje vůbec.“
„Já naopak občas vybouchnu, jsem nervózní nebo zbytečně nepříjemná.A tak mám pocit, jako by mi Pepina někdo seslal, abych se naučila ovládat svoje emoce,“ doplnila.
V mládí se ještě naučila dvě věci – šetrnost k přírodě, kterou podporuje tím, že po sobě nechává minimální odpad. A pak také lásku k umění.
„Mně se líbí hezký věci a záleží mi na tom, abych žila v hezkém prostředí. I proto mi stačí jeden šampon místo dvaceti,“ dodala Samková.
