21. prosince 2012 16:30 Lidovky.cz > Sport > Ostatní sporty

Ragbisté v Andách přežili pád letadla. Jíst museli lidské maso

Hráči z Old Christians Rugby Club při letecké tragédii | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Hráči z Old Christians Rugby Club při letecké tragédii | foto: Reprofoto

PRAHA Byl to osmý den po pádu do říše věčného ledu a sněhu. „Sestra měla vnitřní zranění a my neměli žádné léky. Zůstal jsem u ní, a i když nemohla mluvit, mou přítomnost si uvědomovala, když se na mě dívala svýma krásnýma očima. Tu noc v mém náručí zemřela. Jediné, co mě uklidňuje, je to, že malá Susy neodešla sama.“ Ze vzpomínek Nanda Parrada mrazí v zádech. Zítra to bude 40 let od chvíle záchrany 16 lidí, kteří v Andách přežili leteckou nehodu týmu uruguayských ragbistů.

Vyšel speciál LN 101 pohnutých osudů

Nový magazín LN - 101 pohnutých osudů.

Nový magazín LN - 101 pohnutých osudů.

Pátek 13. října 1972. Pátek třináctého? Ale jděte. Z toho data si dělali legraci. Hráči Old Christians Rugby Club, jednoho z nejlepších týmů, šampiona z let 1968–1970, na pověry nevěřili. Vždyť let z Montevidea do chilského Santiaga na přátelský zápas měl trvat jen tři a půl hodiny. Když se Fairchild FH-227D o den dříve vznesl, nemluvila předpověď počasí přívětivě. Měli letět mezi horami, ale piloti se od naplánované trasy odchýlili. Brzy měli na svůj tragický omyl přijít.

"Podívej se na to, Nando. Copak můžeme být tak blízko skal? ptal se mě nejlepší kamarád Panchito Abal. Konec křídla nebyl ani deset metrů od svahů hory. Pak se v kabině rozlehl děsivý skřípot a zavál ledový vzduch," popsal okamžiky nehody Parrado v knize Zázrak v Andách. Ohromná síla utrhla obě křídla a vpřed se řítil jen trup letounu. Zbytky stroje přeletěly další horu a poté narazily do dalšího svahu téměř v tomtéž úhlu, jakým klesal dolů. Kdyby byl úhel prudší či mělčí, fairchild by se rozpadl na kusy.

Takhle se z letadla staly sáňky, které se rozjely rychlostí 300 km/h. Ďábelská jízda skončila nárazem do valu sněhu. Při nehodě celkem zemřelo 12 lidí, dalších pět nepřežilo první noc. Spolu s ostatními se pak Parrado ocitl v zajetí pravěké říše ledu. V prvních dnech kvůli šoku na potřebu jíst téměř zapomněli. Po týdnu ale došly všechny zásoby. Když nebudou jíst, zemřou. To byl prostý fakt. A všichni to dobře věděli. Několik lidí přesto zpočátku odmítlo překročit hranici, která se zdánlivě zdá nepřekročitelná – pozřít lidské maso.

Vojtěch Gibiš

Autor

Vojtěch Gibišvojtech.gibis@lidovky.czČlánky

KRUTÁ REALITA: První měsíce po porodu byly peklo
KRUTÁ REALITA: První měsíce po porodu byly peklo

Měli jste možnost si přečíst o mém porodu a o pobytu v porodnici na šestinedělí. Nyní bych chtěla rozvést poslední a nejtěžší část mého příběhu. První půlrok mého mateřství.