Když byla Zuzana Hejnová mladší, uměla hladkou čtvrtku pod 52 sekund. Teď ji má za 52,44. „Z toho nemůžeme čekat na překážkách zázraky,“ povídá její trenérka Dana Jandová. Výhodou Hejnové oproti soupeřkám bývala dříve i schopnost perfektního přechodu překážek.
„Ale to už umí téměř všechny, speciálně Američanky,“ říká trenérka. Ani umění adaptovat se na složitější povětrnostní situace, kterým Hejnová ostatní převyšovala, jí v Dauhá moc nepomůže. „Tady na stadionu jsou díky klimatizaci podmínky takřka ideální.“
Češka je navíc ve 32 letech nejstarší a nejopotřebovanější z finalistek. Čím by tedy mohla alespoň pět z nich převýšit, aby si doběhla pro další světovou medaili? „Hlavou a bojovností,“ ujistí Jandová. „Ona je obrovská závodnice. Spolupracujeme i se sportovní psycholožkou a Zuzce mentální hodnoty vycházejí úžasně. I kdyby neměla tolik natrénováno, tak to tou hlavou a srdcem může dát.“ Předloni byla čtvrtá na mistrovství světa v Londýně, letos čtvrtá v Diamantové lize. Je čtvrtá ve světových tabulkách, měla pátý čas v semifinále. Pokud má někdo zajistit Česku v Dauhá medaili, Hejnová k ní má vlastně nejblíž.
  |
Očekávaný scénář zní: O zlato si to rozdají dvě Američanky, mladičká McLaughlinová, vítězka Diamantové ligy, se světovou rekordmankou Muhammadovou. „A o bronz bude nejspíš velká bitva,“ tuší Hejnová. „Takhle vyrovnané finále snad ještě nebylo. Můžu skončit třetí, ale i osmá.“ Odhaduje, že bronz bude za čas okolo 53,80. Letos zatím zaběhla 54,11. Kde ušetřit tři desetiny? „Musí závod rychleji rozběhnout,“ říká Jandová.
„V semifinále byla do páté překážky pomalá, až pak nastartovala to své ferrari. Ve finále musí první půlku dát o čtyři desetiny rychleji.“ Nezahltí ji to? Hejnová věří, že ne. „Rezervy cítím. Musím se na finále ještě víc naštvat a vyběhnout agresivněji.“ Byla vděčná za den odpočinku po semifinále, neregeneruje už tak rychle jako mladší soupeřky. Její achilovky, takřka celou kariéru náchylné ke zraněním, se loni ocitly v katastrofálním stavu. Proto o ně ještě více pečovala.
„Hodně nepřejících lidí loni tvrdilo, že mám skončit, že už na to nemám,“ vzpomíná. „Ale i těm děkuji. Také ta jejich nedůvěra mě namotivovala. Mám strašnou radost, že jsem zpátky ve finále.“ Na světové a olympijské scéně bude její sedmé v řadě, takovou statistiku žádná ze soupeřek nemá. Hejnová ví, že achilovky už nikdy zcela zdravé nebudou. Vloni ji bolela levá, letos pobolívá pravá. „Zánět tam žádný není, bolesti se objeví, a jak přijdou, najednou zase odejdou. Cíleně o ně pečujeme,“ říká trenérka. Kvůli achilovkám jí Jandová za celou sezonu nedovolila ani jednou běhat dva tréninky po sobě v tretrách. A jen na mistrovství republiky v nich absolvovala dva závody ve dvou dnech. „Tehdy to přežila. Tak snad přežije i tady.“
